KAM PATŘÍM

Jsem na černé listině.

Mnoho let jako štvaná zvěř;

slova jsem hýčkal na klíně;

co bych dal za jeden Everest.

 

Ten ortel obsahuje tisíc jmen,

utrpení mých lásek a nejbližších.

Tak řekni Rodí světlo javorový kmen?

V sadu se nemluví o mrazu, o višních.

 

Cítím hořký horizont, vodní buvoly;

táhnou ten svůj pluh rýžovými poli.

Na hřbetě se krmí hejno jitřních ptáků.

 

Nechají se vozit, než zmizí pod koly,

křičí, nesvětí dokonce ani neděli.

Bohyně Kálí nic si nedělá z podzimních draků.

 

Vladimír Stibor                                                   15. července 2026