NÁVRATY
Těch návratů zase tolik není; na jedné noze postávají u břehu, sídli tu prokřehlí ptáci snění; tak řekni Touží po bohu? Nebo je to světlo až toho posledního skupenství; střepy, na něž se přišlo, až když náhle došlo milosrdenství. Ale ještě před tím mě zastavíš, poklekneš, v pohanských nádobách zalovíš; vytáhneš zlatou rybku, pstruhy měsíční. Pousměješ se, teď se nedozvíš, kdo s kým a proč a kdy stavěl chýš s otevřeným ohněm; pálí a je vezdejší. Vladimír Stibor 29. července 2025