Dnešní noc je velice zajímavá. Opět jsem nemohla bolestí spát, a tak jsem si vyšla na procházku do polí. Některá místa už jsou sklizena, obilí posečeno a vytvořeny kotouče, které jsou rozmístěny po poli. Vzala jsem si vlněnou deku a ulehla na strniště. Nohy jsem si raději bandážovala, abych se třeba nepopíchala. Kolem poskakovaly myšky, asi šly taky ochutnat uzrálé klasy. Když jsem už skoro usínala, objevila se v dálce postava s čelovkou. Všechna zvířátka, která mi tam dělala společnost urychleně zmizela, ale já nemohla vstát, a tak jsem zůstala ležet. Poblíž mě se muž zastavil a pomocí hledačky kovů začal jezdit kol kolem. Věděla jsem, že pokud přijede poblíž začne mu to tutat, protože můj zlatý prsten by asi takové rozlišení provedl. Asi mě viděl a nechtěl budit, či neviděl a jako by mimoděk jezdil vedle. Někdy jsou takové náhody. Najednou vytáhl z...