OTAVÍNKA

    Dvě jména jak z pohádky a přitom skutečná. Pár dvou milenců a později manželů.  Jenže Karlík byl velký mamánek. Ke své škodě ovšem. Když psával dopisy své milé,  maminka mu je kontrolovala, aby tam neměl chyby. Měl velkou lásku na vojně, ale  maminka mu jakousi černovlasou děvenku ze Slovenska nedovolila a tak raději  nechodil s nikým. Jenže léta plynula a hoch byl sám. Nechtěl pořád dokola poslouchat,  koho smí a koho ne, přivést domů. Pak se seznámil s Karličkou a příbuzné jméno odměkčilo jeho maminku, že souhlasila, aby se oženil. Maminka byla velmi krásná žena  a tak vůbec nechtěla, aby mladý pár měl potomka. Nedovedla si představit, že by někdy  byla babičkou. Oslněně poslouchala sousedy či kolem jdoucí, že má sympatického  manžela a zkrátka svého syna vydávala za svého chotě. Ovšem její synáček se nesměl  osamostatnit a žít se svou manželkou v jiném bytě. Ne, musel mamince dělat, co jí na  očích...