KAM PATŘÍM
Jsem na černé listině. Mnoho let jako štvaná zvěř; slova jsem hýčkal na klíně; co bych dal za jeden Everest. Ten ortel obsahuje tisíc jmen, utrpení mých lásek a nejbližších. Tak řekni Rodí světlo javorový kmen? V sadu se nemluví o mrazu, o višních. Cítím hořký horizont, vodní buvoly; táhnou ten svůj pluh rýžovými poli. Na hřbetě se krmí hejno jitřních ptáků. Nechají se vozit, než zmizí pod koly, křičí, nesvětí dokonce ani neděli. Bohyně Kálí nic si nedělá z podzimních draků. Vladimír Stibor 15. července 2026