OTAVÍNKA

V útržcích nebes zapisují sluneční paprsky, v láskyplné liteře, slova Božího Znovuzrození. Znovuzrození v návratu, povstání přítomné identity, z prachu hvězd obnovené, kdy v lásce stačí být... Existovat pro druhé, v opěvu sdíleného verše pochopit světlo i tmu duše, bloudící našimi touhami. Nacházející přítomné polibky, v léčbě láskou dávat, aby přijmutí dosáhlo oslavy, definující naše Osudy. V Osudu člověka dozraje naše opravdovost, přímá návaznost na zítřky, s kterými přijde mateřské svítání. V lepších časech. TOMÁŠ  PŘIDAL