OTAVÍNKA

  V úterý 8. prosince jsem jela do nemocnice na plicní kliniku, protože   jsem tam byla objednána.  Sice už jsem měla jet v dubnu, ale to už   byla  covidová krize a tak jsem se bála kamkoli jezdit. Tenkrát to přeobjednání bylo pro lékařku i přijatelné, protože ordinace a čekárny probíhaly rekonstrukcí a všude byli řemeslníci. Tak jsme se domluvili na září. Jenže v tomto podzimním čase jsem pořád měla strach jet do   nemocnice, protože všude visely upozornění a zákazy, že jsou tam covidová centra a nesmí se tam chodit. Do třetice jsem byla přeobjednána na prosinec a to hned jako první, čímž vznikla naděje, že se vyhnu většímu náporu lidí.Taxíkem jsem tam byla za deset minut a vše vypadalo nadějně. Přestavené prostory měly též i jiný systém pro lékařská vyšetření. Hned na chodbě byly dvě komůrky coby recepce, aby byly pacienti v komorní zóně a vyhnuly se jiným lidem. Zřejmě jsem byla sestře nepříjemná, protože mojí kartu už nepředala, kam měla a tak se stalo...