MAJKA JUBILEJNÍ

Prvního března roku dvacet čtyři, myšlenky moje k jubileu míří, devadesát pět let by Majka měla, pokud by ovšem dříve neumřela. Před čtyřmi roky vzpomenul jsem na ni, tradičně složil veršované přání, pak jsem je četl tiše, polohlasně, kdožví, snad duše poslouchají básně. Myšlenky, které tenkrát prošly hlavou, tak jako kačky po Moravě plavou, neztratily se kupodivu v čase a nejsou pro mne stále ještě pasé. Ani dnes ještě nestydím se za ně, dokonce, tuším, nejsou zakázané. Nedělní večer, pomalu se šeří, hladinu ticha nikdo nerozčeří. Sedím pokojně u sklenice vína, při něm se asi nejlépe vzpomíná, Majka mívala radši slivovičku a k tomu ještě ode mne básničku. Tato je ovšem napsaná post mortem a nepředám ji s obvyklým komfortem, je to už jenom pro mé potěšení a nečeká mne potom políbení. Kdo koho přečká jsme se sázívali, délku života lehkovážně brali. Pro Majku hrálo že muži chátrají, obvykl...