OTAVÍNKA

 

                                                                              Stříbrná nit potoka  se klikatí mezi obry skalisky,  rozložitá ramena stromů  objímají tichý svět.    Ve zlatých korunách těchto velikánů  se skrývají sladké nenarozené plody,  čekající až přijde ten pravý čas,  čas, který dělí ticho na několik sfér.    Vzduchem voní parfém lesní víly,  stála u zrodu Matky, z tmavých mračen  déšť vyplakává špínu, jež  byla usazena v atmosférických bublinách.    Nedaleký potůček  promlouvá kuňkáním rosniček,  vyskakují si někdy příliš vysoko,  aby políbily a požehnaly; jsou to malé šikulky.    Než zapadne za obzor  kotouč slunce, podobný kolu...