Otavínka

                                                              PF  2010  Michal Rusek červánek já vím až se otočí trochu zem svitne nad údolím nad lesem první červánek pohne tmou nastane útěk nočních skřítků a já se probudím v kvítku s touhou zavonět ( Z knihy: Karel Vysloužil: POEZIE. 2009.Lípa Vizovice. S.67.)

                                                   (Foto: V. Teringl) Vody se hnuly, praskl led, kalný proud opřel se o kry. Jdu sněhem, snad už naposled, bořím se, sníh už je mokrý. Sněženka ze tmy vyhlédla, schoulena v ledové pěsti, a ptala se, celá pobledlá, smí-li v té zimě už kvésti. Ještě se schovej na krátko, ještě si sněženko zdřímni Až otevřeš své poupátko, já skončím písničku zimní. (Jaroslav Seifert : Chlapec a hvězdy)

Každý ženich by si měl svatební obřad důkladně vychutnat. Je to poslední příležitost slyšet, jak jeho vyvolená odpovídá na jednoduchou otázku jen jedním slovem. (Text i foto: Zdeňka Ortová) Slávka Kopecká letos vydala sličnou knížku aforismů Zdeňky Ortové " Milostné předehry". Nenechte si ujít !

Před 44 lety jsem se vdávala a loučila se s milovaným městem a místy, která jsem měla ráda. Na historické fotografii je svatba mých rodičů.

Vstoupila jako se v noci vstupuje do řeky Až odejde sevře teinové hrdlo hladiny Jen měsíc v rybách ví o dvou stopách chodidel vypálených do kamene na dně                        (Foto : V. Teringl) ( Ladislav Puršl)

/ Kresba: Marie Kostohryzová/ "Odešla do husté mlhy, zmizela mi v ní, a já teď začínám čekat, až zavolá, že už je v Klementinu, a budu čekat, jestli se ozve Baruška ze Stockholmu a uslyším-li také Tomáše. Vlastně celý život čekám. Jako by to bylo mé povolání nebo odsouzení. Osud. A neskrývaně čekám na osud poslední. Teď už nemohu tak vzdorovat a troufat si, jako když jsem v hořekování říkal: Proč bych si nevzal, co v zahradě roste, proč bych se vzdával, když ještě tu není, ještě tu není a ještě mi slepotu nechá, proč bych si nevzal, co zítra už není, a tak dál, jak to stojí v Jednorožci." ( Kostohryz, Josef: Povídky a jiné prózy. Nakladatelství Kalina 2009.S.141 .)

                                                                 (Foto: Pavel Brčák) Zda máš i ty na dně duše otazníky ? Máš tolik dotazů jak spodních vod ? Slzy nevyplakané slova nevyřčená ! Jsou přece i bezeslovná vyznání konečky myšlenek. Sahám až do snu Až do snu který trvá a zůstává byť údajně snad bdíme (Michael Štojdl)

Jsem dáma bez krále a bez koně a bez věže Jen střelec zbývá aby s pár pěšáky zacílil na terč okrové naděje Snad zahřeje Alena Riedlová Slepičková z nové básnické sbírky Něžná lavina (Čintamáni 2009)

Svatý Jan, apoštol a evangelista , je považován za autora čtvrtého kanonického evangelia, tj. Evangelia podle Jana. Podle biblického podání byl apoštol Jan synem Zebedeovým a bratrem Svatého Jakuba. Původně byl rybářem na Genezaretském jezeře. Nejprve byl učedníkem Jana Křtitele a později jedním z dvanácti ucedníků - apoštolů - Ježíše Krista. Podle katolické a pravoslavné tradice se po Ježíšově ukrižování přestěhoval s Ježíšovou matkou, Pannou Marií do Efesu, kde oba později zemřeli. V pozdním věku byl (podle knihy Zjevení sv. Jana, známé jako Apokalypsa) vyhoštěn na ostrov Patmos. Svatý Jan evangelista má svátek 27. prosince V kalendáři ČR je uvedeno, že má svátek Žaneta a tak můj choť už od konce padesátých let (kdy zavřeli kláštery a změnili kalendář) slaví svátek v tento den. Do nedávna jsem se domnívala, že je to od slova Žán čili Jean a Jan.

                                  (Ilustrace: Marie Kostohryzová) Na hrázi rybníka se krásně snívalo o věcech budoucích, až přejde noc a nové dni se posvětí plamenem života. A noc proudila jako modrá řeka v zlatém řečišti, budila moje svítání. Domove, v tobě jsem všechny sny vysnil, škoda jen, že už jsem dosnil, že už jsem ztratil... Hořkost zklamání piju a vzpomínám. ( Josef Kostohryz)

Koleda, koleda Štěpáne! Co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad' jsem s ní na ledu, psi se na mě sběhli, koledu mi snědli... Svatý Štěpán má svátek 26. prosince. Je nazýván prvomučedníkem, protože jako první zemřel za křesťanskou víru ukamenováním.

                                         ( Ilustrace: Marie Kostohryzová) Na 1. svátek vánoční o slavnosti NAROZENÍ PÁNĚ se roku 1907 v Křenovicích u Písku narodil Josef KOSTOHRYZ, básník, prozaik a překladatel. Žil u babičky Barbory Keřkové, protože jeho maminka byla dlouho nemocná. Rodiče bydleli v Bojenicích, kde se narodili jeho dvě sestry a bratr. Do obecné školy chodil do Bernartic. V letech 1920-1927 navštěvoval reálné gymnázium v Praze 2. První básně publikoval ve Studentském časopise pod pseudonymem Jiras v roce 1926 a též v Časopise agrárního studentstva, kam psal pod jménem otce Antonína. V roce 1928 složil doplňovací zkoušku maturitní z latiny na Akademickém gymnáziu a začal studovat současně na filozofické a právnické fakultě UK. Záhy však právnická studia přerušil a pokračoval jen na FFUK, kde se věnoval českému a francouzskému jazyku a filozofii. První básnickou sbírku nazvanou "Apokryfy" napsal v letech 1928-1929, poté do roku 1936 vznikala sbírka druhá"L

Zelená se louka, na té louce chvojka, pásli ovce pastuškové jedli kaši z hrnca. Přiletěl k nim anděl, něco jim pověděl, že se Kristus Pán narodil, aby každý věděl. Oni nemeškali, hned tam pospíchali, k Ježíškovi do Betléma za Pána ho zvali. A my děti malý, rádi bychom vzaly koledičku na ručičku, kdybyste nám dali. Jestli nám nedáte, potom uhlídáte, Všechny hrnce vám rozbijem, co v polici máte. S příchodem první hvězdy (asi kolem 16 hodiny) se chodilo na koledu. Koledníci museli u každého domu zazpívat a pak dostali výslužku, většinou cukroví a ovoce. Zpívaly se nejvíce tyto koledy: Nesem vám noviny, Dej Bůh štěstí, Pásli ovce valaši, Koleda,koleda Štěpáne, Veselé vánoční hody, Narodil se Kristus Pán…

Měsíček svítí a z rampouchů zalévá bělostné kvítí (z haiků Zdeňka Janíka)

Nové písecké Nakladatelství KALINA, jehož majitelkou je Mgr. et Bc. Věra MATOUŠOVÁ získalo v těchto dnech prestižní ocenění. V anketě Lidových novin vyhrála KNIHU ROKU 2009 letos vydaným dílem Josefa Kostohryze. Toto neobyčejné nakladatelství sídlí v Putimi u Písku. (Foto: V. Teringl)

Havran si zpívá a vrána mu do taktu na pozdrav kývá ( Z haiku Zdeňka Janíka)

Letošní advent je poněkud zvláštní. Po valících se událostech letošního roku v podstatě nenastal čas očekávání, ale čas pauzy. Samozřejmě, že se běh událostí znovu roztočí, a dá-li Bůh budou to události přinášející naději. Příliš dlouho jsme si nodpovědně zahrávali s budoucností, tak ji snad konečně začneme, třeba i neradi ,respektovat. Někdy se stává, že to co považujeme za provizorní řešení je tím nejlepším co nás mohlo potkat. Tento pohled nepochází ani tak z osobních pocitů ale z obecně společenského pohybu. Naše svoboda vůle je individuálně limitovaná naši silou, našim zdravím i důsledky našich rozhodnutí. V širším společenském měřítku tomu není jinak. Řekl bych, že následujících přibližně sto dní, chybějících k probuzení jara podrží šeď a únavu, která se rozprostřela nad krajinou. To co bude následovat bude možná ještě hektičtější než čím se prezentoval letošní rok. Třeba budeme ale i příjemně překvapeni. ( Petr Musílek)

                                                                  ( Foto: Alois Němec) Čím více závějí tím více v nás probouzí jarních nadějí (Z haiků  Zdeňka Janíka)

Nakladatelství Kalina. založila Mgr.Věra Matoušová z Putimi. Dokázala získat grant od ministerstva kultury a kromě jiného vydat knihy "Básně" a "Povídky a jiné prózy" velice opomíjeného básníka z jižních Čech - Josefa Kostohryze! Aby to nebylo málo a její úspěch byl i viditelný, dílo dostalo jmenování Kniha roku 2009 v anketě Lidových novin! Ovšem, nebyla to náhoda, že právě ona založila nové nakladatelství jen proto, aby vydala dílo sice vysoce hodnotné, ale u kterého se nedá předpokládat prodejní úspěch, vždyť Josef Kostohryz byl veřejností známý spíš jako překladatel z italštiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, polštiny, ale jako básník shodou všech okolností opomíjený a dokonce vyloženě umlčovaný nejen zatčením v roce 1951 a propuštěný až před Vánocemi 1963, ale znovu po srpnu 1968 až do své smrti v roce 1987 nesměl vydávat ani překládat vůbec, ( Marie Kostohryzová) Mgr. Věra Matoušová měla k tomu všechny předpoklady svým studiem historie, ale hlavně prot

V zádumčivém šplouchání řeka plyne v hlubokých březích; nad ní zpívají stožáry lesů. Světlo se v bělostné racky rozstříklo, kteří si stříbří modrem vln křídla. Radostné nebe pluje nad námi na lodi léta. Na břehu řeky pod skalami jdeme dva, já a moje samota. Vzpomínám ještě, když jsem byl dítětem: děda nám vyprávěl o princeznách. Bývaly zlatovlasé, přijížděly na lasturách s roztouženou hvězdou na čele z křišťálu vodních paláců. To už je dávno. Kudy jsem došel až k této řece? Snad je to ostří meče mých tužeb. Jsou tu jen smutné skály rozeklané, s fluoreskující zelení mechu. Stojím na břehu: v srdci příboje vln, toužebné nebe nad hlavou a v duši tichou větu: Čekám tu dlouho, čekám tu marně; něco jsem vysnil, co nepřijde. A noc proudila jako modrá řeka v zlatém řečišti, budila moje svítání.                                                                                                       (Foto: Jan Vávra) Z oceněného díla Josefa Kostohryze, které se stalo Knihou roku 2009.

Lidové noviny vyhlásily v anketě KNIHA ROKU 2009 na prvním místě knižní počin Nakladatelství KALINA - dílo Josefa Kostohryze (1907-1987), básníka, spisovatele, překladatele, rodáka z jihočeských Křenovic nedaleko Bernartic na Písecku.

                                                               (Foto: Pevl Holba) Zima kraluje zhruba po tři měsíce Tu míň tu více (Z haiku Zdeňka Janíka)

                                                                      (Foto: V. Teringl) Stromy jsou holé krásu listů spadaných střídá bílý sníh (Z haiku Zdeňka Janíka)

Dva umělci, básník Zdeněk Janík a herec Miloš Maršálek, kteří se sešli v Mahenově památníku v Brně v listopadu 2004. Miloš Maršálek přednášel básně Zdeňka Janíka a málokdo asi ví, že v létě 1965 byl v písecké knihovně na praxi. Přejeme Ti vše nejlepší a trvalý tvůrčí elán !

Každé období má v sobě něco svého co rok ozdobí (Z haiku Zdeňka Janíka)

Před 95 lety - dne 17. prosince 1914 se v Kolodějích nad Lužnicí u Týna nad Vltavou narodil Alfréd RADOK , český divadelní a filmový režisér, teoretik, dramatik a scénárista. Bratr filmového režiséra Emila Radoka (1918-1994), otec operního režiséra Davida Radoka (* 1954). Čtyři roky navštěvoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích (1926-30), kvintu (i přes opakování) nedostudoval na reformním reálném gymnáziu v Prachaticích (1930-32), nakonec však maturoval na Obchodní akademii v Písku (1936) . Dva roky byl vojákem prezenční služby, sloužil i v Olomouci, kde se seznámil s Marií Tesařovou (1922-2003), svou pozdější ženou a spolupracovnicí. Do civilu byl propuštěn až po mobilizaci koncem listopadu 1938. Zapsal se na novinářské oddělení Svobodné školy politických nauk v Praze. Po 17. listopadu 1939 se s bratrem Emilem Radokem krátce ukrýval jako zemědělský dělník na osamělém statku blízko Sušice. Začátkem 1940 se oba stali úředníky Janyškovy továrny na klobouky ve Valašském Meziříčí.

Miroslav Barabáš, písecký rodák má 16.12. narozeniny. Letos se oženil a je velice šťastný. Bohužel fotka, na které se tváří šťastně spolu se svou chotí Bárou, nelze stáhnout. Srdečně mu gratulují určitě nejen kamarádi, ale i fanynky a obdivovatelky ! Přečtěte si též článek " Dva prosincoví Střelci " - dne 18.7.2009

DVANÁCT měsíců kolem vatry rok co rok Držme s nimi krok (Z haiku Zdeněk Janík)

Sněží čas Když padají vločky, jako by padal čas. Usadí se na střechách, stromech a zemi. Čas je teď vidět, je bílý. Upozorní, jak plyne a potom taje. Uplývá jako voda mezi prsty. Chytit se nedá, zkus chytit raději vítr. ( Petr Šafránek) Kdo chce, může se zamyslet - nad svým časem. Žil jsem ho a nebo nežil?

Dneska oslavila herečka a moderátorka Bára Barabáš Štěpánová životní jubileum. Srdečně gratulujeme !

ADVENT Temnota všude… Skulinami v tmách ostrůvek Světla probleskuje Nočními větry pustinou je hnán On, jenž svým příchodem svět proměňuje ( Markéta Hlasivcová)

Vlnkami života odplouvají básně Opadla poslední povodeň a plyne pouze próza (Próza je póza každodennosti v řečišti let) A přesto Navzdory Nevolána Nevítána Nepozorovaně v pobřežních porostech žití ukryta vykvétá báseň ( Petr Kozel) Velmi zajímavý obrázek vytvořila svým objektivem Jana Syrová.

Ubírám se po cestě a přemýšlím, co je důležité: Mít někoho, komu můžeme odpustit, mít někoho, kdo odpustí nám, mít někoho... (Jindřiška Kubáčová  In: BLAHOSLAV 2010. Praha 2009.S.89)                                                                                                                             (foto: P. Tůma)

Vrzající vrátka vesnického hřbitova. Všichni víme kam vedou moji drazí - vzpomínkoví Někdy se hroby otvírají a u jejich chudých otvorů prožíváme ztrátu vidím tam dědu, babičku,mámu i tátu Cesta je to! Dole je hlína a nad ní nebe andělé už sem tam poletují a já v kostele cítím kosti své kosti láskou hozené do duše vesmíru ( Michael Štojdl) Vrzající vrátka na hřbitově Bílá hůrka zvěčnila Hana Ševčíková v červnu 2009.

(Písecké cellistce Marcele Plátenkové) Když hraje žena na cello rondo tká svými prsty na strunném stavu košilku pro tisíc a jednu noc Přivírá oči jak Jana z Arcu když slyší uvnitř mluvit své hlasy Vyzývá krátkou přilbou svých vlasů pod prapor se smyčcem trubku a lesní roh A když se vrací znovu a zas na zem z výprav své duše přidává ke vkladu našeho snění úroky z úsměvu vlastního srdce. (Zdeněk Janík)                                                  Ilustrační foto: Bohuslav F. Červinka.

aneb Dvanáct měsíců kolem vatry rok co rok Držme s nimi krok I.- XII z připravované sbírky " ROZUM DO HRSTI " krásná haiku věnoval básník Zdeněk Janík Písku a jsou publikovány v prosincovém ZPRAVODAJI města Písku, 2009 na str. 6. Nezapomeňte si přečíst !

Dne 30. listopadu 2009 náhle zemřela olomoucká spisovatelka a folkloristka Helena Lisická.                                              Měla rozepsáno ještě několik knih a plánů habaděj. Znala jsem se s ní od února 1982, kdy jsem jí poprvé navštívila doma. Její úžasná knihovna byla nepřehlédnutelná, ale také nastrojený stromeček od Vánoc. Byl ozdoben slámovými ozdobami a malými červenými jablíčky. Nikdy na to nezapomenu. Můj údiv komentovala slovy, že odstrojují stromeček na Hromnice. Byl v pokoji, kde se netopilo a tak krásná jedlička ani nepadala. Knižně debutovala knihou pověstí "Za dolama za horama" (1965). V knize " Z českých hradů, zámků a tvrzí " která vyšla v roce 1972 v pražském nakladatelství Svoboda je i próza "O STATEČNÉM RYCHTÁŘI, kterak svoji obec bránil proti hejtmanovi a jak vedl sedláky do Písku, ale vojáci je všechny pobili" (jak se uvádí mj. i v Písecké čítance 2 (1981, s.211-214). Paní Helena Lisická vedla od roku 1983 národopisný soub

Pátek svátek jdeme z hrátek Čert hraje na kolovrátek Sliby chyby jaké kdyby Lepší ryby nežli raci Lhát se nikdy nevyplácí Co je krásné bývá časné Zbývá z toho jenom sen Už na mne to slovo padlo A musím jít z kola ven (Zdeněk  Janík)

Dnes má svátek MIKULÁŠ . Podle legendy zemřel biskup Mikuláš 6. prosince 350 a na jeho paměť se v předvečer jeho svátku konají mikulášské nadílky. Svatý Mikuláš pro svou dobrotu je patronem všech, kteří očekávají vyslyšení : děti, snoubenci, podnikatelé, ale též prý je patronem rybářů a námořníků . ******************************************************************************

POJÍTKO Spojení závazné věrně porušujeme. Unaveným spěchem poletujeme marností A ta se hlásí pružně, čerti jsou logičtí. Zvedáme kalich.Proč jeho obsah odmítáme? Není to dobře a dobře to víme, když se občas napájíme nicotou. Okolo obětního stolu se děje milosrdenství. Díky, Bože!

Říká se, že " Svatá Barbora mosty mostí ..." ale taky " Svatá Barbora vyhání dříví ze dvora ! " V adventním čase se 4. prosince uřežou větvičky třešní, vloží se doma do vázy s vodou a pokud je v bytě teplo, tak do Vánoc pěkně rozkvetou. Pěkně rozkvetlé "barborky" o Vánocích jsou symbolem nejen příchodu nového světla v podobě Ježíše Krista, ale též připomínají právě zimní slunovrat, který způsobí nejen brzký zánik zimy, ale i příchod kvetoucího jara. Taky se zpívala písnička : " Barborko, Barborko, otevři okno, dneska je hezký den..." Já osobně si vždy vzpomenu na jednu slavnou Báru, která miluje Písek a ráda do něj jezdí. Víte, kdo to je ? Toto sympatické stvoření se narodilo taky v prosinci a to ode dneška za jedenáct dní. Jistě bere měsíc prosinec za svůj šťastný měsíc. Gratuluji spolu s několika rodáky z Písku a okolí. !!!

Sám nekonečně dobrý Nalézáš jenom dobro v nás Sám nekonečně krásný Ty vidíš naši krásnou tvář Tak nekonečně jemný odkrýváš i v nás skrytou něhu Jako když na ruku se snášejí bělostné vločky sněhu                                                         *(Markéta Hlasivcová) foto: Pavel Holba

Po sněhu půjdu čistém, bílém, hru v srdci zvonkovou. Vánoční země je mým cílem. Až hvězdy vyplovou, tu budu blízko již. A budu ještě blíž, až lesní půjdu tmou. (Fráňa Šrámek) /Zasněžený a ojínělý Písek vyfotila autorka s šifrou tapík/

Stříbrný vítr ví to co Jeník Ratkin jen domýšlel: nitro rozechvívané láskou prosto je všech zel                                                              (Alena Riedlová Slepičková) V těcto dnech vyšla čtvrtá sbírka brněnské básnířky Aleny Riedlové Slepičkové : Něžná lavina.(Brno Čintamáni 2009) . Namísto doslovu napsal pár slov pražský básník Augustin Skýpala, který se mj. zmiňuje též o Zdeňku Janíkovi, s kterým společně byl u toho, když se mohl v Olomouci seznámit s autorkou.

NEBE Bůh stvořil nebe Abychom při pohledu Na jeho velikost pochopili Jak jsme malí A při střídání Východů a západů slunce poznali Jak rychle plyne čas A jak málo ho máme Na vnímání krásy kolem nás (Petr Šafránek)                                                             (Foto: Václav Chalupský)

(JUDr. Rudolf Pokorný) Před 30 lety - dne 14. října 1979 zemřel v Písku JUDr. Rudolf Pokorný. Rodák z Brandýsa nad Labem , kde spatřil světlo světa na Tři krále r. 1905 neprožíval druhou polovinu života podle svých představ. Vysokoškolská léta prožíval v Praze. Do Písku přišel z Chotěboře v roce 1948 jako finanční rada a působil na Okresním národním výboru. Po dvanácti letech byl propuštěn z úřadu a věnoval se od roku 1960 kultuře. Působil v Socialistické akademii, účastnil se organizace Šrámkova Písku, přednášel, publikoval, psal kroniku města a fotografoval při ZK Jitex. V roce 1963 spolu s Dr. Zvoníčkem z Filmové školy v Čimelicích spoluzaložil Filmový klub náročného diváka. Po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vrátil všechny legitimace i partyzánská vyznamenání. Byl hluboce zklamán a za tento krok byl doslova vyřazen z celé kulturní činnosti a nesměl pracovat ani ve vlastivědném muzeu, kterému do stálé expozice věnoval tzv. salón Otakara Ševčíka. Do roku 1970 pracoval v

S lítostí v srdci oznamujeme všem milovníkům poezie, že v pátek 2. října 2009 zemřel po dlouhé a těžké nemoci MILAN FRIEDL, vynikající recitátor a dlouholetý ředitel Lyry Pragensis. Milan Friedl se narodil 13. března 1931 v Brně a vystudoval herectví na pražské DAMU. Svůj profesní život zasvětil uměleckému přednesu, který spolu s hlasovou technikou přednášel řadu let na DAMU i na pražské konzervatoři, a především Lyře Pragensis, sdružení pro hudbu, poezii a výtvarné umění. ČEST JEHO PAMÁTCE !