OTAVÍNKA

  Jsou z našich andělů tak trochu paf; nejstarší naši zahradu mají jak svůj harém, dolévají kadidlo neklidu a pak projevují zájem, chtějí po nás jedinou jistotu. Máme jim říct, odkud jdeme a kam a čím je vlastně cíl, mineme-li Šahrazád a utopíme-li zvon do mlhy v bahně.   Jsou z našich andělů tak trochu na větvi. Jsou z našich ptáků, co tam sídlí,   celí uondaní a nemocní.   Vladimír Stibor                                       21. září 2026

  Nenechá se nic dělat, jednoho dne se vrátí andělé; budou do nás vší silou řezat mráz nám bude běhat po těle.   Budou se ptát a slova křižovat; vytáhnou vzácné ryby na molo. Jednomu by se chtělo zaplakat, šupiny perleti přilepí na čelo.   Připustí Jsme možná odjinud; v zahradách, kde se v pase láme stud, nalezneme dům i říční tůně,   mnoho zbožných štik, dravých barakud. V modlitbách pluje štěstí nebo   lidský pud? Poslední z andělů za všechno může.   Vladimír Stibor                                                                 31. srpna 2026  

  Musíte políbit anděla, ale tajně a lehce, aby se nerozpálil doběla. Snadno se to řekne, mnohem hůře udělá; lze najít kopcovitou krajinu, opodál oheň modře plápolá, nechá se načapat při činu. Ruce se pokryjí květy hluchavek, těch bílých a žlutých, píší dovětek do štěrku a strachu před sebou. Z hliněných babylonských tabulek je možné sebrat pyl, vycouvat nazpátek. Řekni mi, drahá, jak vyjdu s oblohou? Vladimír Stibor                                                                                                15. ledna 2026

                                                              Druhý říjnový den                                                V olomouckém parku zvaném Výpad svítilo                                                  sluníčko navzdory tomu, že mělo pršet. Svátek                                                  v českém kalendáři je uveden jménem OLIVIE.                                   ...

  Jsou sny a pak andělé v policích na skříních; hlídají v lahvích kvasící víno; je ze šípků a černých jeřabin Vítr se opře do oken i do dveří. Po čtyřiceti dnech jak na poušti přijdou ti, kteří přinesou seznamy těch, co se smějí vrátit. Vladimír Stibor                                                                 1. října 2025

                                       tu & tam   Pouštím z nebeské citadely dlouhý hlas, zkreslený žalem, padající do tklivého  ostří  ticha, kde zastaví se o hrotitou přítomnost.   Tam vzlétnou andělské vážky, ve vazbách prázdna prokličkují skrze zrozeními, aby dokázaly žít s  opravdovými  anděly.   Hlasy jsou náhle kratší, dychtivější po upřímném nádechu, ozvěny se  tu & tam  sbírají po ulicích, aby se vrátily ke svým  právoplatným  majitelům... Délka ozvěny se stříhá podle délky dopadajícího stínu, kdo stojí mimo dopad  oka mžiku, spatří jen  jeho  pouhé torzo.                            TOMÁŠ  PŘIDAL

Najednou se zastavíš, pousměješ se a řekneš Možná o tom ani nevíš, ale už jsi dlouho v mém údolí. Ptáci tam chodí po zemi, andělé pokaždé vzbudí toho posledního a začnou si s ním povídat o tvých ramenech a bocích, o slunci, co zapadá, o tmě, v níž se k tobě přitiskne. Vladimír Stibor              16. července 2024

                                                            Stromečkové zákoutí 2023                     Andělský slet v G 13                                                                                                                    ...

  Úkol zněl jasně: Namalujte anděla! Andělé neexistujou, řekl mi u  piva Petr, můj kamarád ze základní školy… …ten den jsme se strašně zřídili, o andělech už nikdy poté nechtěl slyšet, ale slyšet musel… Andělé jsou krásní, řekla Gábina, zavři oči a veď tužku po papíru, fantazie neklade mezí, a navíc, každý máme svůj vnitřní zrak, jen ho musíme umět použít… …studovala pedagogickou školu, když se tak nad tím zamyslím, ona taky nejspíš bude učit andílky, andílky k pohledání…. …i když za nevinnými tvářičkami dětí školou povinných, to budou spíš pěkní ďáblíci… Anička mi řekla, ať namaluju toho, koho mám skutečně rád, koho si nesu v srdci… …to je Tvůj anděl… S Viktorem to bylo horší: Na hřbitově je spousta andělů, proč si nenajít čas a nezajít tam pro trochu inspirace, i když máš pravdu, že by to měli být pěkní andělé, a ne ti hřbitovní… …z jejich výrazů mě vždycky mrazilo, jako malý kluk jsem míval sny o hřbitovníc...

      "Přátelé jsou jako andělé,      kteří tě zdvihnou,              když naše křídla zapomenou létat."                   JAROSLAVA  PECHOVÁ   (* 25. června)   (v diáři 365 myšlenek pro 365 dnů roku 2021. S.58)   " Já věřím v sebe a ve své přátele, v to, že mi jsou vždy  nablízku andělé. Věřím, že duchové s námi tu žijí, věřím, že srdce pro lásku bijí."  JANA  TOPINKOVÁ (ze sbírky Pod křídly andělů. S. 59)    Milá oslavenkyně Jartuško! K narozenině přeji zdraví, co nejméně bolestí a trvalou přízeň múz. Ikdyž bydlíme každá na jiném konci města Olomouce, snad se ještě sejdeme.    

 Dne 11. března je v kalendáři jméno ANDĚLA. Andělu a ani Angeliku žádnou neznám, ale pokud někde jsou, srdečně jim blahopřeji. Kdo máte rádi dobrou poezii, tak básnířka Jana Topinková napsala tyto knihy:   Setkání s anděly Pod křídly andělů Nikdy nejsi sám Dotek anděla Podej mi růži, anděli   Každý den si v nich čtu a zbavují mne bolesti. Nevím, zda  přímo ty básně nebo poselství andělů.  Po obědě jsem si vyšla na procházku. Zprvu k poštovní schránce na rohu ulice, pak ke škole, do lékárny, do květinářství a zpět. Celkem jsem ušla 1 400 m.   Když jsem se vracela domů začalo silně chumelit.