OTAVÍNKA

 Probudila jsem se v čase mezi psem a vlkem, zmrzlá jak ratlík.  Měla jsem velikou zimnici, ještě větší než celý den a nic nějak  nešlo obalit moje tělo, abych se trochu zahřála. Doslova jsem  klepala zuby a ronila slzy. Nic nepomáhalo. Zabalila jsem se do  několika vlněných šálů , vypila  půl litru horkého čaje a s holí se dokulhala ven v představě, že se třeba nějak chůzí zahřeju. Kdepak, nic. Najednou vedle mne něco zakňučelo, šlápla jsem na něco co se pohybovalo s kožešinou na těle. Jenže v tu chvíli se objevila vysoká a statná postava bohyně lovu, která říkala, že mě už pozoruje nějaký čas. Zavede mě do jeskyně poblíž lesa a baziliky, kde je teplo , které pomůže. Za chvíli, během 60 minut bude svítat a lvice, které jsem šlápla na nohu mě obalí svou kožešinou a zahřeje. Její síla podrží teplo v těle několik dnů a třeba všechny moje bolesti v těle i zimnice brzy odejdou. Je to dáno nemocí, která vibruje v mém těle už několik desítek let a podědila jsem t...

  NOČNÍČEK    SRPNOVÝ (7.8.2025)   Dnes v noci, kdy jsem nemohla bolestí spát, popocházela jsem venku kolem hřbitova.  Potkala jsem tam milou dívčinu, která se usmála a navzájem jsme se pozdravily.  Měla  na sobě fialové krtečkové kalhoty s laclem a v ruce štětku s kyblíčkem a barvou. Ten čas byl opět mezi psem a vlkem a ona mi říkala, že má naspěch, protože musí natírat ten plot,  který je odřený. Víš, dnes odpoledne když se budou se mnou loučit, chci mít domeček  posledního odpočinku neoprýskaný. Vždy jsem si musela vše udělat sama. Natřít, vyrobit  a udržovat. Byla jsem jediná v naší rodině, kdo to uměl. Pak se zeptala, zda jí pomůžu a já   sem jí odpověděla, že tak akorát mohu držet kbelík s barvou, aby to šlo rychleji. A pak mi   říkala, že ví, že mám pravnučku Anežku a že ona se jmenuje Agnes, což je podobné jméno.  Vložím Tvé holčičce taky hudební nadání a zručnost do kolébky...

  Už asi po čtvrté se mi zdál děsný sen. Kolem půlnoci se propadám  do velké  jámy, dalo by se říci pekla, kde lezou hadi, pekelníci a   lezou brouci. Když dopadnu na dno jámy, tak je to jakoby se oheň ještě více rozhořel. Najednou už mi není zima, ale děsné vedro a pot mi teče studeným proudem po zádech. Hadi i hádci zalézají do škvír po těle a brouci štípají po rukou i nohou. Červené puklice jsou nateklé, velice bolí a svědí. Každým dnem se počet   kousanců zvyšuje. Hadi i brouci se dohadují, kde kdo začne štípat. Ráno. když se probouzím kolem čtvrté hodiny, tak je červené prostěradlo od krve a po těle jsou velké kusance a boláky. Jenže ráno je reálné: Krev na prostěradle, boláky i kusance po těle, akorát peklo zmizelo.

                                                Jakobych se opět vracela zpět. Jak jsou noční                                               bolesti, nelze nohy polohovat tak, aby nebolely. Poslední dobou mám prapodivné sny. Nevím, co si mám o tom myslet, ale někdy v noci před jednou hodinou vstanu a jdu na tzv. císařskou procházku a nevím, co se děje, odkud jsem přišla, kam jsem se přenesla v čase. Odvíjí se to jako barevný film.   Protože právě zpracovávám Evropanský diář 2023 tak si taky o snech i něco přečtu. Francouzský spisovatel ...

                                     Poprvé, jsem viděla svého dědečka plakat.Všichni kolem zpívali                                      smutnou píseň " Už mně koně vyvádějí..." a jemu právě zabrali                                       statek a odváděli tucet koní. Krávy nechaly ve stáji a rodinu                           ...

  Po dlouhé době  a letos poprvé se mi zase zjevil nočníček  spolu s andělíčkem. Zaklepal na mne drahoušek, zda vím, že mne chodí nahlížet do okna už několik rán spolu s havrany, kteří mívají od ledna v naší ulici každý týden slet. Taky mi poslal kosa, který chodí po zábradlí mého balkonu, ale jsem prý skoupá, protože jsem mu nedala ještě žádné semínko či drobeček, aby neměl hlad. Moje omluva, že jsem tak chtěla učinit a málem jsem si udělala úraz, protože bylo náledí na dlaždicích, ho nezajímala. To prý byl trest a nebýt andělíčka Haniela, který mne zachránil, tak to asi dopadlo špatně.                                                                Anděl v modrém je jako...

 Z 28. na 29. prosince se zase rozsvěcela světýlka    a přišli mne navštívit dva pánové. Bráška a  manžel. Oba se sešli na mráčku a tak je jim veselo. Míla měl chuť na palačinku se špenátem, protože to dělávala za jeho mládí  naše maminka. A drahoušek měl zase chuť na pišingrový dort, který dělávala jeho maminka. Oběma jsem splnila přání a uspokojila jejich chuťové pohárky.  Honza mi pak barvitě líčil jak našel na obláčku šachové velmistry   a tak se nenudí. Milana prý královské hře nenaučil, ale kdyby býval se s ním sešel už v roce 1990, mohl taky udělat něco, abychom si vyrovnali rozpočet. Venku pršelo jen se lilo a hoši jen se napapali už se dali na cestu zpět. Slíbili, že se brzy vrátí, abychom společně oslavili dvě pětky od naší svatby v Písku.  

Poslední dobou mám prapodivné sny. Nevím, co si mám o tom myslet, ale někdy v noci před jednou hodinou vstanu a jdu na tzv. císařskou procházku a nevím, co se děje, odkud jsem přišla, kam jsem se přenesla v čase. Odvíjí se to jako barevný film. Zvláštní datum. Před čtyřiašedesáti měsíci odešel můj drahoušek na mráček. Ale, co znamená tato číslovka mezi šachisty? Je to plocha se 64 poli, na kterých se pohybují králové, střelci, koně, pioni. Pro šachisty jedinečná chvíle. Jenže mne se zjevil super měsíc, z kterého visela hrazda, na které jsem se houpala. A přitom se výšek tak bojím. Měsíc byl opravdu super velký, jakoby o třetinu větší než obvykle. A rozmlouval se mnou drahoušek. Už věděl, že jed na krysy už brát nemusím, že konečně po dlouhých pěti letech i doktoři uznali, že je třeba lék vyměnit. Taky říkal, jak je potěšen, že jeho milovaný syn a nadaný šachista se k této královské hře vrátil. Prozradil, jak mi záviděl sny, jemu se téměř nic nezdálo. U mne se sny začaly projevovat už v...