OTAVÍNKA

 Krátce před 17 hodinou jsem jela do LIDLu nakupovat  převážně bílkoviny, pivo a tisk. Cestou domů jsem měla 10. jízdu zdarma a těžkou tašku, ale zvládla jsem to. Pěšky jsem ušla  500 m . byla jsem ráda, že jsem to zvládla.  Jinak celé Hodolany smrděly chlévskou mrvou, jakoby nějaký odér tohoto  typu pouštěly z letadla. Pan řidič říkal, že podobná vůně byla též u nádraží i   u náměstí.

                  V pátek ráno před 7 hodinou jsem jela nakupovat a zase kol kolem byly jednosměrky                    a zákazy vjezdu. Zajímavé skutečnosti. Paní z růžového domu volala sanitku, ale                    protože je tam jednosměrka, která tam včera nebyla a zřejmě to dělají noční strašidla                     nebo   naschválníčci a řidič se tam dohadoval s jiným řidičem auta, které nás ochraňuje                    a pomáhá nám tak dlouho, až už nebylo možné jet do nemocnice.  Dopravní značka byla                     respektována.                        Jeden den je to tak a druhý den jinak. S nák...

 Už druhý měsíc musím řešit domácí nákupy přes víkend sama,  protože objednané nákupy prostřednictvím pečovatelek se jaksi  nedaří, protože obchodní řetězec HRUŠKA na Hodolanské ulici je poněkud špatně zásoben a dvě třetiny zboží ze seznamu nelze koupit. Jezdívám taxíkem buď na Bělidla do Lidlu nebo Senima. Tím pádem jsem musela změnit i sestavu jídelníčku, protože některé zboží tu či onde nemají. Jedná se zejména o chleba či  jogurty nebo taky máslo, ovoce či zeleninu nebo sýry. Taky jsem změnila taxi firmy, protože BaW zdražil ceny za jízdné o 40 Kč a prodloužil dojezd na 60-90 minut, což není reálné s nimi jezdit. Přijet k lékaři několikrát se zpožděním je neomluvitelné. Jezdím tedy s City taxi, který má dojezd 10 minut a kupodivu finančně to vyjde levněji. Vnitřek aut je čistý i voňavý, kdežto BaW  je v posledním čase cítit špínou a močí. Ne u všech vozů, ale u dvě  třetiny z nich. Není to o tom, že jezdím taxíkem z pohodlnosti, ale ze smutné skutečnos...

 V podvečer 10. května jsem se konečně vypravila nakupovat do Lidlu. Znamenalo to   ošetřit mokré nohy, zavolat taxíka a odjet nakoupit chleba, řecké jogurty a máslo.   Chystala jsem se na tuto anabázi celý den, ale stále jsem nevěděla, jak to udělat  bez    ztráty kytičky a bezbolestně. Nemohla jsem se totiž na mokré nohy, z kterých teklo     jako z vodovodu, ani postavit. Obě nohy byly ledové a od vody - tedy protékající     lymfy, doslova studené. Natáhla jsem si důchodky, které jsem díky tomu zcela namočila.     Procházkou obchodem jsem ušla celkem 900 metrů. Byla jsem ráda, že jsem dopochodovala     domů. Vůbec jsem nevnímala sousedky, které si utahovaly z mého pajdání a pořád tvrdily,     že prázdný taxík už odjel. Hrozně je rozčilovalo, že jsem se nedala rozhodit. To nebyl můj,      protože ten pro mne přijede až v 17:20 hodin.  Jsou to čtyři sousedky, které každý den se  ...

    V sobotu  7. února po obědě jsem si objednala taxi a odjela nakoupit      základní potraviny do řetězce Lidl. Když jsem ještě chodila, tak to      byly dvě zastávky tramvají, ale v posledním čase je to nereálné.     Poslední dobou v Hrušce nemají ani bílé jogurty, nebo Palouček či     mají zboží doslova předražené. Sotva jsem lezla a rukama nemohu      hýbat, takže se musí jeden nějak přemoci, či si někoho najmout, aby     pomohl. Celkem jsem napochodovala 500 m . Ale sehnala jsem nejen      máslo z Madety i sýr Palouček a taky bílé řecké jogurty i meruňkovou marmeládu s omezením cukru.  Pak jsem poprosila paní pokladní o pomoc, aby mi pomohla zboží naskládat do tašky a řidiče taxi, aby mi vynesl nákup až k bytu. Jak nemohu hýbat rukou, tak to moc nejde. Ale za 120 minut jsem to zvládla a byla jsem ráda, že jsem už doma. Po návratu jsem si promazala ruce a zabandážovala. No,...