HANA MACIUCHOVÁ - POCTA
TAK JSEM TU SLÁVU V MORAVSKÉM DIVADLE PŘEŽIL. Dalo mi to zabrat, ale nakonec to dopadlo velice dobře. Největším zážitkem byl pro mne F. Chopin v podání maestra Kahánka. Bylo to nadpozemské. Na tom jsme se shodli sedíce s Emilem Viklickým v jedné z posledních řad divadla. Emil má - na rozdíl ode mne - hodně dlouhé nohy a natlačení v běžné řadě uprostřed mu činilo dost velké obtíže. Protože jsem si čekání na závěr jinak excelentního programu chtěl trochu zpříjemnit, povolil jsem si o dvě dírky svůj pásek u kalhot. Pak jsem na to zapomněl, a když Silvie Marková-Maciuchová vyhlásila mé jméno, vyrazil jsem s výkřikem ZDE! na jeviště. Už v polovině cesty mi bylo jasné, že kalhoty klouzají nezadržitelně dolů. Srolovaly se nejmíň o 10 centimetrů. Dělal jsem, že se nic neděje, ale v duchu jsem se děsil myšlenky, že bych při oslavách osmdesátin milované Haničky zůstal s gaťama na půl žerdi. Dopadlo to kompromisně. Fotografie zcela jasně dokládá, že nohavice mého společenského obleku z jedn...