OTAVÍNKA

                                                                Přecpaná schránka Kolem 16 hodiny zvonil telefon, že si mám přijít k paní Marušce pro chleba, že bude u auta. Vzala jsem chodítko a dost složitě jsem se dokulhala k druhému vchodu ze strany ulice, kde parkují auta. Paní Maruška taky nechodí a já se neměla jak dostat ke zvonkům, protože osm schodů je pro mne děsný problém. Pak jsem se nějak dovolala, bylo mě trapně, ale venku foukal šílený vítr a můj klobouk byl taky neposedný. Konečně jsem se dočkala, paní Věra chléb přinesla a já se vydala na cestu k domovu. Co krok, to příšerná bolest, došlápnutí bylo děsně bolestivé. Důvod neznám. Nevím proč, ale napadlo mě zajet do přízemí, zda přece j...