OTAVÍNKA

 

  Jak se zbavuji snů? Snad jen tím, že tuším další. Omítku stírám z ambitů a ve věži mi straší.   Už nedokáži rozeznat tmu od světelných Majáků, musím déšť líbat a uchovat, tu tmu, co nemá diváků.   Chodívá sama přes hřeben kleje a prosí Čert mě vem, nevycházím sama se sebou.     Můj drahý, uvnitř jsem břemenem, v poušti ať studna po mně hodí kamenem, bolí mě písek v kolenou.   Vladimír Stibor                                               1. října 2026                 

      Až mě odřízneš od své lásky, neukápne ani kapka krve; bude to bolet mnohem víc.   Rozdíl mezi válečným a mírovým tankem je minimální. Jeden z nich jezdí na benzin, druhý na elektřinu, ale holdují stejnému řemeslu – zabíjení.   Největší slova neprojdou ústy; některá z nich je ani nepotřebují.   Malíři podzimu nesou v sobě dvě krajiny, vnější se stromy, vnitřní se spícími lekníny.   AI člověka bytostně potřebuje, protože bez něj by byla jen poloviční.   Zvláštní doba. Dnes si klidně můžete koupit půl kila hostií. Pak ale musíte najít někoho, kdo vám je  vysvětí.   Otázka z fyziky. Když řeka vysychá, roste tím pádem most do výšky?   Veliké dilema. Potká-li se štěstí s rozumem, větší váhu má štěstí. Setká-li se naděje s důstojností, nepůjdou nakonec ruka v ruce?   Co je to za horolezce, kteří natáhnou stovky metrů fixních lan a pak se sami vzdají vrcholu?   Tajná láska. Buď je ...

 

  Odpusť nám, kteří jsme narozeni ve znamení smrti; musíme pohnout celým naším vesmírem. Napětí spíše vzrůstá, odpočet a těch pár matematických vět se blíží k nekonečnu. Archa Noemova, když to chceš slyšet, sází na na borovicovou smůlu, na dehet i na dravé ptáky. Jednou jsou viděl nad podzimním strništěm, jak dva jestřábi bojovali o kořist; pak se jako o život pustili do sebe.   Holub, myslím, že to byl sivák, ležel na zemi a nehýbal se.   Vladimír Stibor                                          18. září 2026

 

    Proměním nebe v moře volavek, proplují krajinou; s malíři podzimu posnídají tolik pralinek, že jim ruce ani ústa stačit nebudou.   Proměním nebe v tvůj skrytý chrám, boží muka mezi stehny a remízky; pak na modlení dám úplně vše z rozbité kasičky.   A nebe bude křičet Toho si tam ještě nechte, má tolik dřiny před sebou, spoustu dluhů a vizí. Do pouště musí dotáhnout toulavé deště. A také duhu, před níž oči neuhnou.   Vladimír Stibor                                                    15. září 2026

 

 

                                       MUDr. Bohumil Ždichynec, CSc., lékař, vědec, spisovatel                                                                                          PÍSECKÝ  PODZIM   Otava plyne, loďka uplouvá, u ostrova vesla rybářů se neslyšně opírají o vodu, kruhy na hladině odnáší sny prošlých dnů, chvíle mlčení, naděje. Řeka vypráví příběhy dávných vorařů.   Dech stříbrného větru tesknotu času smývá. Žluté, oranžové a červené listy se houpou u Šrámkova jezu. Naproti v parku u sv.  Trojice šelestí kroky básníků. V oparu řeky duše andělů se choulí v  marnivé touze. Bohumil Ždichynec Vážený oslavenče, milý pane doktor...

 

  Astronomický podzim začíná  22. září 2025 ve 20 hodin a 19 minut.                          Slunce vstoupí do znamení Vah a přichází  podzimní rovnodennost                                            neboli  ASTRONOMICKÝ  ZAČÁTEK  PODZIMU,                                                                                      kdy délka dne a noci  se vyrovná. Váhy  ( latinský  název Libra) jsou  souhvězdí  na jižní obloze. Jsou sedmým znamením zvěrokruhu, leží mezi souhvězdími  Panna  na západě a  Štír  na východě. Souhvězdí není nij...

 

    Desátý měsíc v roce mám moc ráda a vždy jsem měla. Dokud jsem žila v Písku,     těšila jsem se na  barevný kolorit lesů kolem města, který byl obvinut jako velká      šála. Když jsem studovala v Brně, tak jsem si doslova musela vyškemrat možnost      vracet se v říjnu do Písku každý týden. Nejen pro  nezapomenutelný obrázek, ale i       pro možnost navštívit večírek Hubertská na Lesnické škole, což byla ohromná       zábava, jak končí starý a rodí se nový rok. Říjnový čas se vše mění i v lese a já       jsem se taky narodila. Pravdou však je, že v říjnu taky zemřel můj drahoušek       a to 19. října a den poté 20. října se narodilo moje sluníčko jménem Václav,        který bude mít  letos dva roky. Říjen byl též narozením básníka Zdeňka Janíka       (1923-2022) a akademického malíře Františka Romana Dragouna (1916 - 2005). ...

  Dnes v noci asi kolem třetí hodiny jsem se probudila na pasece, která byla ozářena hvězdami, měsícem a pofukoval silný vítr, který rozpohyboval   oranžové a žluté listy. Uprostřed hromady listí seděly dvě veverky, které si doslova hrály, louskaly ořechy   a vypadaly náramně vesele. Z dálky byla slyšet pohodová melodie jakési písničky, kterou si pobrukoval mladý muž, který se vynořil zčista jasna na pasece. Měl zelenou mikinu s fialovým nápisem WAKEFUL POET IN WOOD. Kdyby měl na sobě něco jiného, nebyl by do těchto míst vpuštěn. Sem měli přístup jen lidi milující poezii a přírodu. Já takovou mikinu neměla a tak jsem se musela schovávat, ale poblíž veverek jsem se dostala díky své předvídavosti, že jsem jim donesla sáček lískových ořechů.   

  ZRÁNÍ   S kapkami rosy na hroznech, dech se otevírá blahem eupnoe. Réva se barví, v listech šustí vůně vinobraní.   Dech budí sen. jdu se podívat na pozdní sklizeň, jak silné opojení nadělí podzim. * Paní Hano, píseckého rodu – v blízkou dálku na zdraví připíjím číši léčivého moku.       Bohumil Ždichynec

          Kluk a holka z Moravy jeli na soustředění písmenek a slov do Blatné na jihu Čech. Zámek kolem nějž je plno vody a bývají tam svatební veselí byl ověnčený květy a věnečky z trav. Však taky byl důvod. Letošní rok se tam konala sešlost milovníků básní a to nejen těch, co píší básně, ale i potencionálních čtenářů, kteří je rádi čtou, přednášejí, doplňují obrázky   či jinak upravují. Taky se jim říká hračičkové. Tak dlouho si hrají s písmenky a se slovy až vytvoří něco láskyplného. Byl krásný čas, sluníčko svítilo, venku bylo plno ohníčků, kde malé děti opékaly brambory na drátku nebo je vytahovaly z popela pěkné prohřáté a dobré. Poblíž na velkých kamenech stáli básníci, kteří recitovali své výtvory a když se to líbilo,     tak dostali opečený špekáček nebo brambor. Nejvíce těchto cen získal černovlasý vousáč z Moravy, protože jeho básničky získávaly bod za   bodem. Den Indiánského léta...