OTAVÍNKA

  Nejkrásnější dny, plné neobyčejných zážitků jsem mívala  u babičky v Myslíně. Vždy jsem tam bývala před svátkem  svaté Anny a scházelo se nás tam více dětí. Tak pět někdy   sedm, dodnes nemohu pochopit, jak to babička vše zvládala.  Naše babi, ale byla v pohodě, rozdělila ráno, co kdo bude dělat a kdy se má vrátit. Měla jsem ten rok třináct let a tak bylo rozhodnuto, že půjdu na pastvu se Stračenou, což byla velká a neposlušná kráva. Já se jí bála, i když byla v chlévě, natož, když jsem jí musela vést na louku.  Bratranci z toho měli ohromnou legraci a učili mě, jak si nastříkat z vemene mléko do pusy. Babička mi vždy kladla na srdce, že nemám chodit do prostoru JZD, ale zvíře bylo umanuté a vždy si to zamířilo, kam nesmělo. Já ji domlouvala, tahala za provaz, marně. Téměř pokaždé nás tam někdo načapal, ale když uviděli mladou nohatou holčinu, která měla žluté copy a na pastvě si je rozplétala a vypadala spíše jak divoženka, jak krávě domlouvá, a krá...