BÁSEŇ PRO DEPKY 1.

                                                                                   

O lásce, co se ke mně přivinula

 

Poslední klame tělem, je lehce šílená;

proč to, má drahá, nepřiznat.

Pojídá slepce, svléká se jak domina,

s nejhorší smečkou vykrádá bankomat.

 

Nezná už úctu, žádný jemný cit;

ze skály bývá svržena,

z údolí jen slabý žbluňk a cink;

ta voda rudě spálená.

 

Vede řeči, smývá kalvárii

větrem, co nepřichází, klubkem zmijí

a pak se dívá stydlivýma očima.

 

Polibky všechno vědí o Marii.

Ach, Maří, i s tebou jsme do němoty pili.

Za třináctou je další komnata.

 

Vladimír Stibor                                     6. září 2026