OTAVÍNKA

 

                                                                                   Broukej si do noty, broukej si píseň, sám znáš svý hodnoty, natištěný krvavým písmem.  Oukej, začínáš předehru, v nářku přibývá noci, i ve snu buď ve střehu, tma drží nás v bezmoci.  Půlnoční árie, zní do tmavých dálek, světlo vmísí se žárlivě, v boji má namále. Z černé procitá zrada, v bílou oděna věrnost, slepý v ní hluboce padá, vidoucí přes ni staví most! Víme, že tma nás neoslepí, držíme si čestný postoj, udržíme se i obklopeni erozemi, dokud láska dává prostor. Ten, kdo padá, dokáže i vstát, pravda, ta je svatá,  zvaná, ctěný majestát. Věřte tomu, že lež má krátké nohy, neujde přesvědčivě ani krok, přítomna byla u každé epochy, připravujíc se na další skok. Půlnoční árie, zní do...