OTAVÍNKA

                                     Od 5. března 2026 jsem zahájila rehabilitaci v našem domečku.                                      Vzhledem k tomu, že nemohu dělat plno cviků jako ostatní,                                       byla jsem nucena domluvit soukromou rehabilitaci podle toho,                                                                               co zvládnu.                                       ...

           Včera večer jsem ke svému zděšení zjistila, že mám 3. březen vyhrazen preventivní             prohlídce na interně. Správně bych měla jít týden předem na odběry krve či zkoumání            i jiných tělních tekutin. Zcela jsem to opomenula a tak jsem dnes ráno, krátce po 6 hodině            sháněla taxík. Otevírají provoz v 6:30 hodin a já byla desátá. Jen jsem tam vlezla, začala jsem             očima pátrat, zda už přišla "moje" sestřička. Má asi tajnou smlouvu s jedinou žílou, protože            se jí vždy podaří na první dobrou nabrat všechny ampulky. Její kolegyně mají asi smůlu, že            jim to nejde a jsem propíchaná, modrofialová jak indián. Uklidnila mě, že výsledky budou ráno.            Pak jsem zašla ještě do lékárny pr...

Dne 2. května, tedy v pátek byla SPEA téměř vylidněná. Myslím tím lékaře. Všude byla oznámení, že mají dovolenou. Na odběrech jsem byla jedenáctá a naštěstí měla službu sestřička Janinka, která jediná mě píchá na první dobrou. Pak jsem se vypravila do 5. patra na ORL, kde už před sedmou hodinou ranní čekalo v čase akutního příjmu na 30 lidí.  Sestřičku jsem poprosila, aby mě objednala, ale volný termín byl až 30. června a tak to zkusím v pondělí dojet na 6 hodin, kdy se SPEA otvírá a od 7 do 9 hodin se berou akutní pacienti. Z průvanu v Červené Vodě jsem si přivezla děsné bolesti, a praskání v uchu. Je to nepříjemné. Domnívala jsem se, že teplem se to upraví, ale dosud se tak nestalo.  Na pondělí  jsem musela zrušit nákup pečovatelky a dopajdala jsem se k bývalé Jednotě, kde je ALBERT, abych si sama nakoupila. To se podařilo. Ušla jsem celkem 2000 m a byla jsem celá bolavá.

 Odpoledne volala paní doktorka, že všechny moje výsledky mají  doslova katastrofická číslíčka a je třeba okamžitá náprava. Už od  zítřka 20. 11. 2024. Pokud to zabere, tak by se mohlo vše špatné    dostat na lepší hojení. Čtyři měsíce a tak katastrofální  výsledky. Nevím, co se děje, ale asi něco jo, když vředy místo, aby mizely, tak se mnohonásobí. A ty bolesti, škoda mluvit.

 Kdykoli jdu na odběry krve, vždy nastávají potíže. Ono už nalézt schopnou žílu je problém a v nemocnicích  s tím mívají nebývalé složitosti. A je zcela jedno, zda jde o civilní nebo vojenskou. Akorát v písecké nemocnici, kde jsem byla v roce 2015 na operaci, tyto problémy nebyly. Nevím, zda je to stříbrným povětřím nebo jinými důvody. Zatím mám štěstí, že přece jen existuje v místě bydliště sestřička, která má zřejmě s mojí jedinou žílou asi tajnou smlouvu, protože jí žíla poslouchá na slovo. V pondělí byla žíla sice poněkud líná, ale nakonec to přece jen nateklo. Ovšem před polednem zazvonil telefon a zcela neznámý hlas sestřičky z diabetologie mi oznámil, že je třeba, abych přišla na opakovaný odběr krve, protože ta dnešní se "zdrcla" Nikdy jsem to neslyšela, že by se něco takového přihodilo. Asi tím horkem?! 

 Dne 14. června se slaví tento svátek všech dárců krve.   Především by se jim mělo poděkovat a zároveň vyzvat   všechny mladé a zdravé lidi k této prospěšné akci. Zdravím Petra Turance, komunálního politika z Přerova a autora půvabné knížky MYŠLENKY  MUŽE  VE  STŘEDNÍM  VĚKU.   Vím o něm, že je dárcem krve a krevní plazmy. Je to obdivuhodné!