.. SE NEKONALY. Velmi jsem se těšila na neděli 26. září. A hlavně na klavír pana Pogody, leč když jsem si uvědomila, že bych tam přišla jako mumie, ovázaná obouruč obvazy a nohy též, tak jsem se vzdala tohoto úmyslu. Ono stačí, když v parném létě jdu ve filcovkách a už každý na mne kouká jako na blázna. Už bych si mohla zvyknout, ale nechtěla jsem posluchačům i samotným hudebníkům způsobit šok. Ten velký už byl v noci. Nešla jsem ani do obchodu. Pospávala jsem přes den navzdory poslednímu sluníčku a pozdravu babího léta. Vážení hudební umělci! Velmi se omlouvám, že jsem nepřišla, ač jsem se pořád pídila po termínu vašeho vystoupení. Zřejmě mi nebylo přáno. Tak snad někdy příště. Já měla na dnešek i několik schůzek s lidmi, které jsem neviděla tak dlouho, ale nešlo to. Chodívají sice taky za vámi a možná tam byli. Přeji vám hodně zdravíčka a taky hodně posluchačů, kterým se po vás stýskalo. Posílám aspoň virtuální dort na omluvu. ...
