JÍZDA NA DUZE
Jízda na duze, to je snad vtip? Jen po zásluze dokážeš uvěřit. Je to svižná jízda, útěk do snu, podívej se zblízka, obarvi tu tmu. V zatáčce to sviští, řítíš se skrz představivost, na zastávce příští vyčkává tvá budoucnost! Podejte si ruce, pozdravte se mlčením, v nekonečné smyčce závrať bývá poučením. Když obrátí se svět a hlavou padáš dolů, to chceš umřít hned, najít věčnou svobodu. Všude barvy, nikde chlad, kolotoč zábavy střídá stupnice nálad. Jezdíme si v oblacích, držíme směr s ptáky, atmosféru v rozpacích přidržují mraky. V duze střídají se odstíny, jeden je radostný, druhý šílený, okruh nebývá objízdný, míří od noci ke dni. Zázraky se dějí, zázraky jsou duhy, nevěří jen děti, víra ctí i bohy. TOMÁŠ PŘIDAL