OTAVÍNKA

  Dnešní čas o poledni byl velmi krutý. Nevím, zda ta bolest byla tak hrozná díky počasí, anebo kvůli  něčemu jinému. Nechtěla jsem hlasitě řvát a tak jsem si jen prokousla jazyk. Krve jako při porážce. Naštěstí krvácení zastavil kysličník, ale ještě téměř hodinu jsem plivala krev.  A to jsem v sobě měla téměř všechny možné medikamenty proti bolesti. Jediným světlým okamžikem byla skutečnost, že se  rána zmenšuje. A to jen díky tomu, že se to náležitě čistí a škrabe, aby hnis byl pryč.

 Dnes, když byla souvislá sněhová pokrývka , tak já ač jsem měla plno  plánů, kam všude půjdu a co kde zařídím, tak jsem se nakonec vůbec  nepostavila. Už v neděli jsem na tom byla bídně a odmítala jsem jednu   návštěvu za druhou. Přece se nemohu chlubit slzami a bolestí a pořád se nějak přetvařovat, což ani moc neumím.         Dopoledne jsem musela poprosit i kolem jdoucí, aby mi sundali některé věci na balkoně, které se větrem přesunuli, kam neměli. 

 Poslední dobou se mi zdálo, že náplast na bolest nějak nefunguje.   Tak jsem si ji vysadila na pět dnů, abych zjistila, zda to opravdu   je tak. Můj obvodní lékař totiž říkal, že to vydrží i týden bez toho.   Nevydrží. Včera večer jsem měla tak šílené bolesti a až poté jsem   si uvědomila, že to není únavou a náročnou středou, kdy jsem moc   chodila, ale tím, že nemám tu náplast. Pokorně jsem si dnes ráno tu    náplast instalovala na tělíčko. No, nezabírá to hned, ale je to lepší. Stejně to podporuji ještě i paralenem, ale ten si vezmu ve 2 tabletách těsně, než se vydám do Kopy centra po poledni.

Už týden nemohu ležet, sedět a tudíž spát. Nevím, jak dlouho to lze  vydržet, Nic na to nezabírá, ani náplastj, ani analgetika. Snažím se obě nohy masírovat. Páni doktoři si s tím taky neví rady, pravděpodobně  podle lékařů je na vině počasí. Nevím, jak dlouho to vydržím. Od  14.7. bude za mnou chodit zdravotní bratr a tak jsem zvědavá, jaký to bude  mít efekt. Přípravný ceremoniál trvá 90 minut i s  obklady. Všechno si  musím přichystat dopředu, abych nikoho nezdržovala. Teprve po vyčistění  nohy a jejím namazání se konají preludia na čtyři ruce. Dvě ruce jsou málo.                                 Když jsem jezdívala do Prostějova, vypomáhaly čtyři sestry, protože                                                            ...

NÁROČNÝ   DEN kdy musím zvládnout dvě schůzky ČS, Úřad práce a SPEA. Nevím, zda to půjde, zase jsem se v noci nepostavila a bolestivé křeče   nic neutlumilo. Do toho jsem měla několik telefonátů a balíkovnu i jiné nepříjemnosti. Dopoledne na 10 hodin jsem byla objednána do ČS.  Řešila jsem tam problémy, už několik let, ale bezvýsledně. Ovšem zavolala mi příjemná  bankéřka a já jí navrhla osobní setkání, protože vždy mám strach, když někdo chce různá data  po telefonu. Ukázalo se, že to není podvodník a tak jsem vše zdárně vyřešila. Po 11. hodině jsem se přesunula do Alberta v někdejší Jednotě, kde jsem mohla platit kartou a pak přes Švédskou ulici, Horní náměstí a Riegrovou ulici do Sázavanu, kde jsem posvačila, protože se mi motala hlava, jelikož jsem ani nesnídala. Po poledni jsem se přesunula do objektu SPEA a do 3. patra,  kde ordinuje obvodní lékař. Pak jsem ještě šla do lékárny, ale náplasti na bolest si mohu vyzvednout až zítra po obědě.  P...

                                              Tři jeřáby naproti hlavní lékárně v Olomouci                                               Když čekáte 40 minut na taxíka, máte se na co                                               dívat. Jeřáby doslova na staveništi tancují. To by                                                         byla podívaná i pro mého pravnoučka.  Taxík  zastavil před lékárnou v 7.30 hodin a pak                        ...

 No, nevím, co se to zas děje. Už druhou noc nemohu bolestí  spát. A ani ležet. Ty bolesti jsou tak děsivé, že nevím, co mám  dělat. Bolí to od hlavy, přes krk, obě ramena po páteři a přes nohy    až k patě. Přitom mám náplasti na bolest, včera jsem si vzala    2 tabletky Paralenu, ale nic se nezmírnilo. Dnes to opět bolí a    ani sezení s nohama  na zemi, nepomáhá.    Proto sedím u počítače a hledám, zda nenajdu na internetu nějakou    odpověď, ale asi špatně hledám. Tyto stavy bolesti jsem mívala    taky na podzim minulého roku, ale důvody neznám. Možná je to    způsobeno neuropatií. Zase mám otevřenou nohu, na místě, kde    mě v květnu 1987 kousla muchnička. Je to místo, kde vždy když    se bércák aktivoval tak rána se otevřela a trvalo dlouho než se     zahojila. V Červené Vodě ji téměř vyléčili, jen rána byla zavřená    tři dny a pak se pomalu a jis...

  Stále mám bolesti a tak odkládám vše na lepší příští,  ale ono to nefunguje. Bolesti se ještě neutlumily, ač  pro to dělám maximum. Zdvojnásobila jsem náplasti na doporučení lékaře, ale zázrak se nekonal. Možná se někam schoval. Stále pláču sůl a slzy tekou proudem. Podle lékařů měly náplasti  účinkovat ihned, ale asi to mám jinak. Ani léky na neuropatii nezabírají. Já jsem buď alergická na léky, anebo na mne nepůsobí. Je to prapodivné.  Před polednem jsem jela na poštu poslat další obálky a zásilky, koupit obálky a zastavila jsem se i pro kapra. Taxíky dnes jezdily prapodivně. Měly dlouhý dojezd,  anebo nebraly chodítko, protože měly vlastní nákup  v kufru a nic by se tam už nevešlo. Zajímavé služby. Chtěla se se mnou sejít Maruška, ale těsně před  domluvou na času, prozradila, že jí bolí v krku. Nestojím o nějaký přenos virů, bacilů i čehokoliv. Pak jsem šla vyzvednout objednané dárečky a uvidíme, zda obdarovaní  budou spokojeni. Od 11:30...

Už tři dny čekám, zda pomůže náplast proti bolesti. Bolesti stále trvají, i když mi bylo řečeno, že to zabere ihned. Mám si to večer z dvojnásobit. Je to nutné taky proto, že mám vyzvednou Ježíška v meziskladu, ale nepostavím se. Taky beru léky na neuropatii, ale tam to zabírá až tak za 12 dnů, Jsem netrpělivý pacient, protože to trvá už dlouho a efekt nulový. Bylo mi řečeno, že tři roky úděsných bolestí se nedají zlikvidovat hned. Hrozně se podivovali nad tím, že už dříve jsem nežádala léky na  bolest obvodní doktorku. Jenže jak, když ta se  domnívá, že si vše vymýšlím, protože oni se na LFUPOL učili, že neuropatie vůbec nebolí a tak to simuluji. Nevím, proč bych něco simulovala. Není důvod. Jenže když vás tři roky pořád bolesti zužují, tak si chcete aspoň chvilku odpočinout, oddechnout si od toho, nabrat síly, vyspat se. Pan doktor, specialista na bolest, říkal, že asi moje paní doktorka chodila za školu, protože ty bolesti jsou na zbláznění. Je to moje jediné vánoční přání,...

 Dnes by po obvazech měl přijet MUDr N. na bolest, na kterého čekám jak na smilování, protože mám tak  děsné bolesti, že už druhou noc nespím a řvu do polštáře, abych nikoho nevzbudila. Vůbec nevím, zda mám   nohou pohybovat, či co mám dělat. Obě nohy mám  promočené a studené a nejraději bych zmizela ze světa. Beru po 4 hodinách paraleny dva, ale moc to bolest netlumí.  Dnes jsem byla objednána na 13 hodin a opravdu jsem nečekala dlouho.  Sestra Markétka tam opět nebyla, službu měl bratr Michal, který už ví, že když se mne jen dotkne, tak já jukám. Bolesti jsou opravdu příšerné. Protože v lednových termínech budu na Neurochirurgii ve FNOL, budu moci jet na převaz až 13. ledna, to je skoro za měsíc. Přijel za mnou pan MUDr. Dokládal, který je specialista na bolesti. Velmi příjemný pan doktor. Předepsal mi náplasti, antibiotika a pak cosi na neuropatii. Taky  jsem dostala telefonní čísla, kdybych potřebovala něco prokonsultovat. Jinak tam pan doktor...

Tak šílené bolesti po převazu jsem ještě neměla. Pan docent se vyjádřil, že jsem nenormální, protože mě defakto nemá nic bolet. Ještě nikoho neslyšel z pacientů, kteří mají bércáky, že by měli takové bolesti. Že to bude asi od něčeho jiného.  Takže v Olomouci už druhý člověk ze zdravotnické branže, který si myslí, že bolesti simuluji. Je to problém když je to obvodní lékařka a ošetřující lékař. Já bych byla jedna z prvních, kdo si přeje, aby to nebolelo a ne, abych proplakala celou noc bolestí. Možná jsem nějaký blázen nebo jsem na světě omylem. Já jsem citlivka od malička a to jsem ještě neměla diabetes. To, že moje otevřené rány hnisají a jdou do hloubky a zvyšuje se jejich počet na 9+8, není důvodem k bolesti. Pro mne nelogické. Asi mám nějakou nenormální citlivost na bolest. Nevím, co mám dělat, abych to změnila. Zda jít do blázince nebo přímo na hřbitov. Nechci nikomu komplikovat život. Nevím, zda na to existuje pochopitelná odpověď. Nevíte někdo, koho se zeptat?

 Poslední listopadová noc byla docela složitá. Musela jsem si přebalit  nohy, protože tak děsně pálily a bolely, že se to nedalo vydržet. Ovšem   mít k tomu jen dvě ruce, když v MEDOHOPE je  jich šest, je náročné. Myslím, že až to uvidí z agentury DP, anebo v Prostějově, tak se budou smíchy za břicho popadat. Ale před námi je víkend a tak nutno počkat do 2. prosince. Když máte  jen jeden vřed, tak to jde, ale ne osm. Odpoledne jsem byla na vyšetření míšních kanálků a tak se to asi vše rozbouřilo a bylo to velmi citlivé. Místo, abych se courala na místním jarmarku a popíjela punč, tak  jsem doma a pláču, pláču sůl. Vůbec to neulevuje. Abych se přiznala, nikdy jsem ten punč nepila a ani neholdovala tomu, že začnu u stánku jedna a skončím na čísle  39, kde vstoupím rovnou do auta a budu odvezena na záchytku. Tento zdroj zábavy mě nikdy nelákal. Říkala jedna slečna, že jít na jarmark punčový po výplatě, je drahá zábava, protože jeden punč stojí stovku. Tak...

 Dnešní den dopoledne jsem objednána do CHR, což je zkratka pro  CENTRUM  HOJENÍ  RAN. Nevím, zda nedočkavostí, nebo čím,  mám tak šílené bolesti, že nemohu asi sedět, ani ležet a kdybych měla něco kolem sebe, abych se rychle dostala  tam nahoru, tak bych to podnikla. Kdo nezažil neuvěří. Já když jsem alergik, tak nemám ani žádné léky na zmírnění bolesti. Nemohu se ani postavit, že bych to nějak rozchodila. Dneska nepomáhá ani muzika, písnička, nic. ŘVALA  bych jak TUR, ale je noc a nechci budit sousedy. Jenže ten řev taky nezabírá. V centrumu bolesti ve FNOL mi řekli, že kdybych měla lepší žily píchali by mi morfium. Jenže není kam.  Já vlastně nemohu být ani narkoman. Otevřené nohy mám od  11.11. 2021 a bolí to pořád. Někdy víc, někdy míň, ale dnešní nápor je nějaký jiný. Agresivní anebo vezmeme-li to podle  stupnice 1 až 10, tak je to ta desítka. Obě nohy bolí intenzivně a stejně.  Zkoušela jsem si dělat akupresuru, ale marnost n...

Dnešní den - 21. 8. 2024  jsem  zjistila, že se nepostavím na nohy. Bolesti byly tak kruté, že jsem téměř seděla v mokru, jak jsem  plakala, potila se a přemýšlela, co dělat. Z nemocnice se taky nikdo neozýval, aby pomohl, až jsem se rozhodla tam zavolat. Zjistila jsem, že můj spásný anděl sestřička JANINKA, která měla v rukou léčebnou sílu, je na neschopence a leží v nemocnici. To znamená, že asi brzy  nepomůže. Stále jsem v paměti vyvolávala všechny její postupy za půlroční péče a působení jejího kouzla na moje nohy. Když léky nepomáhají a její ruce, pokud je přiložila na rány, odvedly bolesti daleko. Od května dosud jsem měla přestávku, protože jsem musela chodit na různá vyšetření, pak pobýt v nemocnici, byly  dovolené a vše se komplikovalo. Nohy s její péčí se náramně hojily a měly nakročíno k uzavření. Jenže pak jsem byla v nemocnici a protože se léčil jiný problém, tak bércáčky dostaly zabrat, jelikož každý doktor má jiný názor a postup. Nyní mám velikost...

                                   Ilustrace knihy ukazuje, že i v normálním světě existují záhady.                                     Už 30 měsíců se potýkám se záhadnými bolestmi, které se                                     zrodily po prvním očkování na covid. Zprvu se otevřelo pár                                   ...

                                              V posledním čísle časopisu VLASTA , v čísle 6                                               na stránkách 11-13 je velmi zajímavý článek na                                               toto téma. Protože s tím taky dlouhodobě bojuji        ...

      Už několikátou noc se mi zdají prapodivné sny. Včera jsem se probudila v mraveništi a taky celý den jsem měla kromě normálních bolestí silné svědění.  Dnes na mne šlapal mamut a říkal, že bolesti se musí zašlapat do země a všechna bolavá místa rozdrtit, aby se mohl prášek zase spojit a už nebolel.  No nevím, ale  jsem asi třikrát víc bolavá než před týdnem a jakoby mne bolel celý člověk. Nejen hlava, uši a krk, ale i kolena, kotníky, ramena, dlaně i jiné části těla. Spím krátce a přitom mám  tak hrůzné sny. Taková obluda není nic lichotivého. Vždy jsem mívala sny romantické a hezké, ale jaksi se to zvrtlo.

    Nemyslím tím jednobuněčné tvory, ale sebe sama po pádu. Ač se   v nemocnici dne 28.9. v podvečer divili, že nemám modřiny, tak  se už dostavily i tam, kde jsem si myslela, že jsem se nepraštila.  Jakoby se vše postupně rozkládalo a objevovaly se tu a tam různé  bolesti, ale modřiny modré, fialové, nazelenalé, no holka téměř  všebarevná.Kdyby to nebolelo a zabíraly nějaká analgetika, tak  bych to snáze  snášela, jenže každý den mám nějaké překvápko.    Nikdy jsem nic podobného neměla, ač jsem v roce 1975 v únoru spadla na ledovce, ale to jsem normálně vstala, nastoupila do MHD a odjela do práce. Že bych měla nějaké bolesti nebo otekliny, nic se  nekonalo.Jestli tím, jak roky přibývají se to mění nebo jsem spadla na  ten nádor, prý nezhoubný, který byl objeven v roce 2016, nevím. V pátek jsem se nedostala ani za dveře  a taxíka i objednanou kliniku jsem musela stornovat, protože nohy nechodily a bolesti byly ta...

                                    Dnešní úplněk předznamenal moje včerejší trápení a bolesti.                                      Před půlnocí jsem měla tak úděsné bolesti, že jsem se zcela                                       bála, zda bych neměla zavolat rychlou, abych něco nezanedbala.                                      Jenže, pak jsem si vzpomenula, jak ...

            Dnešní den by se dal nazvat jako MARKÉTČINY  KROKY.           Moc jsem sice nechodila, protože jsem celou noc plakala bolestí.           Žádné prášky nezabíraly, měla jsem děsné křeče v každé kostičce.            Měla jsem rozzžatou svíčičku, protože dnes je den, kdy se narodila           jedna knihovnice, která ovlivnila na 99 % mojí životní cestu. Kdysi byla v písecké knihovně na praxi a protože jsem tam chodila na brigádu, tak se stalo, že jsem si dala po maturitě žádost na školu do Brna. Už je na mráčku, ale velmi na ní myslím, ač její rodina zakázala jí kdekoliv jmenovat . Ráno jsem se krátce po šesté hodině šla projít kolem domu, byl příjemný chládek, ale bolesti příšerné. S holí, abych nikoho nevzbudila, vždy s dřevem uprostřed jsem se držela a přitaho...