VALENTÝN - 14. 2.

                                   Ilustrace knihy ukazuje, že i v normálním světě existují záhady.

                                    Už 30 měsíců se potýkám se záhadnými bolestmi, které se

                                    zrodily po prvním očkování na covid. Zprvu se otevřelo pár

                                    ran na nohou v celkovém počtu osmdesáti, které se jen pomalu

                                   hojily. Horší bylo, že se objevily kruté bolesti od třísel po palec.

                                  Tím, jak jsem nemohla chodit, tak jsem přibývala na váze a to

                                   není nikdy dobré, protože tu nadváhu musíte také nosit. Jakmile

                                  se někdo dotkl lýtka nohy či kolene, tak jsem téměř zařvala, jak

                                 to bolelo. Jenže nemohla jsem natáhnout nohy, v noci jsem nemohla

                                 spát a taky neexistují léky na bolest, když užíváte léky na ředění krve.

 

 

                                                               Čas nezhojí bolesti a rány.

 

                                 Ale doktoři mě vůbec nevěřili, že mohu mít tak šílené bolesti, prý

                                 si to vymýšlím a na hojení stačí hypermangán. V Centru bolesti,

                                 kde se čeká skoro rok než vás přijmou k vyšetření, mě nabídli 

                                 kapačky s morfiem, což jsem odmítla.Slyšet od lékaře pořád 

                                 dokola, že bolesti simuluji, nevím proč bych to dělala, mne velmi

                                 uráží. Žilní nedostatečnost předpokládala ucpané tepny, ale to

                                 se nepotvrdilo. MRAG ukázala že operace před 16 lety byla úspěšná

                                 a trojbypass se v počítači ukázal bez ztráty kytičky, takže asi ta

                                bolest, která je opravdu příšerná je způsobena něčím jiným. Jak

                                zjistit čím? Dnes je to tak, že ošetřující lékař vás odbyde a pokud

                               vy sami nepožádáte o doporučení k vyšetření, tak se nic neděje.  

                                A tak se ptám pořád dokola známých lékařů a díky tomu, že jeden

                                milovaný básník z mého města je povoláním lékař a významný vědec,

                                dozvídám se, kudy směřovat další kroky k zjištění důvodu kruté

                                 bolesti. Jsou dny, kdy se nepostavím. Taky občas padám a tak už

                                musím mít kolem sebe záchrané body, které nedovolí dopadnout

                                 na zem, protože sama nevstanu. Neurologické vyšetření doporučilo

                                infúze ve vojenské nemocnici, aby se bolesti trochu zklidnily a já

                               budu po neděli prosit praktickou lékařku na vyšetření ortopedická.

                              Je přece třeba přijít záhadě na kloub, protože teprve pak mohu sama

                              nad sebou lámat hůl. Boreliózu  mám v těle od 8.5.1987 , kdy mě

                             kousla muchnička, ale od té doby jsem byla asi dvacetkrát na testech

                              a pak jsem užívala antibiotika. Nikdy mě žádný lékař neposlal po

                              lécích na testy, zda je to v pořádku. Že se to nedělá, protože je to

                              drahé. Já se domnívám, že borelie pokud se objeví v těle, tak je tam

                              už s trvalým pobytem. Dozvím-li se někdy, co je příčinou těch

                             záhadných bolestí, bude pak určitě snazší vymyslet, co se s tím dá

                              dělat. Bolesti páteře, které mám od dvaceti let, protože jsem rychle

                             vyrostla, řeším při svých alergiích na léky převážně masážemi.   

                              Než se to záhadné zjistí, musím začít něco dělat s nadváhou.