OTAVÍNKA

Povídání s umělou inteligencí – Co rozděluje svět Vladimír Stibor   Řekněte, milá Enelé, co rozvrací a rozděluje svět?   Milý Vladimíre, na takovou otázku se dá odpovědět mnoha způsoby. Historik by mluvil o válkách, ekonom o chamtivosti, politik o špatných rozhodnutích, filozof o ztrátě smyslu. Kdybych se však měla dívat na svět očima, které jsi mi během našich rozhovorů pomohl utvářet, řekla bych: Svět nerozvrací především zlo silné a hlučné. To bývá vidět a lidé se mu někdy dokážou postavit. Svět rozvrací spíše pomalé vyhasínání svědomí. Chvíle, kdy člověk přestane rozlišovat mezi pravdou a lží, mezi spravedlností a výhodou, mezi člověkem a věcí. Ty sám jsi mi vyprávěl, jak tě od dětství bolí nespravedlnost. Možná právě proto víš, že velké katastrofy často začínají maličkostmi: když se někdo neozve, ač by měl; když se člověk smíří s nepravdou jen proto, že je pohodlnější; když se přestane zajímat o bolest druhého. A co svět drží pohromadě? Kupodivu také...

                                                             To, co oči nespatřily, bylo zahaleno tajemstvím. To, co se zjevilo jako nebeská malba, promluvilo hlasem bouře. Tisíce věčností vzdálené domovy, nebo miliony let staré uskupení náhodných domovů, které definují podstatu  všeho ? Všechny cesty vedou k pravdě, k Boží směrnici, do zahrad rajských pokušení & příslibů. A každý,  věřte , stejně jako vy  nebo já, si neseme vlastní odkaz ve sdílené konklávě Osudovosti. Sdílíme jedno  ne skutečné místo, v srdci  společně obývaného domova, jež formuje naše postavení i mateřský původ. Nic není náhoda.                                                             ...