OTAVÍNKA

      Už několikátou noc se mi zdají prapodivné sny. Včera jsem se probudila v mraveništi a taky celý den jsem měla kromě normálních bolestí silné svědění.  Dnes na mne šlapal mamut a říkal, že bolesti se musí zašlapat do země a všechna bolavá místa rozdrtit, aby se mohl prášek zase spojit a už nebolel.  No nevím, ale  jsem asi třikrát víc bolavá než před týdnem a jakoby mne bolel celý člověk. Nejen hlava, uši a krk, ale i kolena, kotníky, ramena, dlaně i jiné části těla. Spím krátce a přitom mám  tak hrůzné sny. Taková obluda není nic lichotivého. Vždy jsem mívala sny romantické a hezké, ale jaksi se to zvrtlo.

     Jako desetiletá holčička jsem mívala časté bolesti nohou,  a taky se stalo, že jsem nemohla ráno vstát a jít do školy,  protože jsem se nepostavila. Místní lékaři v nemocnici si s tím nevěděli rady a tak jsem jezdívala do Prahy. Ale pak po třínedělní hospitalizaci se páni doktoři shodli na tom, že asi jde o vzácnou růstovou poruchu, protože jsem rychle rostla jako poválečné dítě, ve dvanácti letech jsem měřila 182 cm. Nesměla jsem cvičit, tancovat, jezdit na kole, na bruslích, na lyžích, zkrátka, co nejméně pohybu. Jenže bolesti nepolevovaly a taky jsem často ochrnovala. Při každé větší zátěži, později po porodu nebo po žlučníkové nebo slinivkové kolice atd. Pořád jsme někam jezdili, ale nic nezabíralo. Pak jsme vyhledali jednoho bylinkáře, který poradil , abych vyhledala mraveniště v lese a dávala střídavě nohy do velkého kopce černých mravenců. Moc   příjemné to nebylo, ale ty šílené bolesti se přece jen zmírnily. V té době jsem s oblibou četla knihy...

    Jednou takhle v červenci, rozhodli se mravenci:                                                                 Projdeme se po zahradě,                                                                 užijem si život hravě!                                       ...