OTAVÍNKA

  Jsou sny a polonahé Venuše; pak se vloudí chybička, kat si odkašle a nakluše. Řekne Nikdy se neptám po jménu, po čísle bot či věhlasu toho či onoho zločince, vyjde to nastejno. Jen šmírák stojí u dveří ložnice a křičí Když ne já, tak si nikdo nelízne a nepřiblíží se k hodovním stolů, u Trimalchiona.   Jsou, nic bych se tomu nedivil, také zástupy mrtvých, co věří v živou vodu, přísnost vodopádů, křehkost úsměvů a posléze v první vycházejí tančící a nic netušící večernici.   Vladimír Stibor                                        31. října 2026

  Potkal jsem já dneska v noci dva kamínky na cestě. Jeden s číslem 3 a     druhý jedničku měl na vestě. Hopsaly i kulhaly každý, jak jen mohl a radost si dělaly. Občas se ta jejich čísla celá přeměnila, když se chtěla číslice zbarvit do běla. Bílá barva svítí vždy, když je měsíček nebo prší mezi stromy i na trávníček. Tři a jedna nebo jedna tři, že nevíte, co se patří?                                                    TŘINÁCTKA je číslo šťastné pro  někoho  vždy, jinému zas smůlu přináší. Z pátku na sobotu v říjnu 2026 bylo mokro všude kolem, jenom na pěšince v lese byla prašná cesta a jiskřilo se za každým krokem. Najednou vykoukl z borůvčího klobouk praváku, ...

  Jak se zbavuji snů? Snad jen tím, že tuším další. Omítku stírám z ambitů a ve věži mi straší.   Už nedokáži rozeznat tmu od světelných Majáků, musím déšť líbat a uchovat, tu tmu, co nemá diváků.   Chodívá sama přes hřeben kleje a prosí Čert mě vem, nevycházím sama se sebou.     Můj drahý, uvnitř jsem břemenem, v poušti ať studna po mně hodí kamenem, bolí mě písek v kolenou.   Vladimír Stibor                                               1. října 2026                 

    Už ti zbývají jen sny a náplavky, kde po žulové dlažbě tančí noční labutě.   Možná se jen tetelí nad hlavou, opírají se o zeď, v přítmí si recitují z knih Vladimíra Holana.   Pak se vznesou, pod křídly výsostné znaky vzdálené krajiny, také trochu krve; sesychá mnohem rychleji, než jsme si mysleli.   Sny, když k ránu naloží plnou galéru, čekají na příliv. V podloubí zavoní čerstvé pečivo. Přikradou se bezdomovci, tuláci, hloučky bosých jeptišek spěchajících k modlitbám.   Vladimír Stibor                                                   23. září 2026

  Bublinky jedna po druhé se vrstvily už několik let na zahrádce domečku na žírné Hané. Zprvu pod větvemi chutné višně a když ji odstranily, protože bylo velké nebezpečí při bouřce, že by strom spadl na zámeček a zranil obyvatele, tak se schovávaly pod střechou nebo na trávníku. Tam se taky občas kutálely perličky. Bublinky i perličky byly různobarevné. Některé byly růžové, jiné modré nebo zelené, taky žluté nebo lesklé do stříbrna, taky někdy duhové. Vyjadřovaly se tělem básníka občas taky písmenky alfa, beta, gama i delta. Někdy přistávaly na pasece jindy v srdci holčiny nebo taky na místě, kde tábořila bytost ukrývající se na břehu řeky, která se zrodila v pohoří s počátečním písmenem eŠ. Nebyl to šibal, ani šašek. Pohoří bylo zalesněné a žil v něm kůrovec, ale taky skřítkové, víly, andílci, andělé, uvědomělé bytosti, ale taky stvořeníčka pohádková. Většinou byli šťastní, když mohli poslouchat pohádky a básničky, které se zabydlely blízko zámku ...

  Místo na sále tančíme na pasece v lese. Odešli jsme od jezera, kde jsme se koupali. Místo ručníků, které nám chyběly, slyšeli jsme tóny tanga znít. Jakoby se naše nohy rozpohybovaly a bylo nám krásně. Oba jsme navzájem slyšeli hudbu z dálky a z blízka. Nevím, odkud se nesla, možná z Měsíce nad lesem nebo odjinud. Bylo to nádherné. Takty tanga jakoby rozpohybovaly kroky sem i tam, občas nazpátek. bosé nohy se trávy dotýkaly v rytmu toxickém i jakoby milostném. Ani doteky kolen a vykopnutí vpřed nás nezastavilo. Byl to rej nohou, jakoby světlušky udávaly směr kudy se máme dát, zas trochu zpět nebo dál. To úžasné souznění se  protáhlo druhou noc v říjnu na pasece u Hartmanic, kde se každoročně konaly  ve svátek OLIVIE tance ve stylu tanga. Tato skutečná krása doslova jiskřila v době mezi psem a vlkem. Naše nohy se jemně zdvihaly, aby se nepořezaly o trávu na pasece. Baly jsme se taky nevyslovené pravdy, která byla neomylná. PROČ? Což kdyby nohy vynechaly tanec a musel by m...

                                                                               Kráčím ulicemi myšlenek, za zády se uklání slunce, odchází v nebeské jasnosti, zapadaje do atmosférických hlubin.    Vcházím do cizí mysli, cítím, že jsem krokem dál, avšak, v blízké konstantě hvězd, v přátelském napojení s věčnou Září.   Ve snaze mluvit Staré & Nové zákony, zdám se slovem blíž, nebo sny ožívají s realitou?                                                                 Jak těžké souvětí dokáže                           ...

      Dneska v noci jsem si zpívala písničku "Když jsem já šel tou Putimskou branou" a byla to nádhera.       Zastavila jsem se na kamenném mostě u tří soch, kde byl též Svatý Jan Nepomucký. Toto místo        jsem  velmi milovala  v roce 1961, protože to bylo místo, kde se konala milostná dostaveníčka        a to s jedním studentem Střední lesnické školy. Na mostě jsem se potkala i s malířem Alšem a        básníkem Šrámkem. Kolem nás povíval  stříbrný vítr a všichni svorně jsme se vydali do Podskalí       proti proudu řeky Otavy k Putimské bráně. Když večer přecházel do noci, padaly hvězdy oblohou       a my si přáli splnit přání. Sešli jsme na parkány a do zahrad pod branou, kde jsou pohodové        lavičky tak akorát na objímání i recitování básní. Ticho kolem bylo velmi příjemné akorát Fráňa       říkal, že Písek pro...

  Zamkněte lesy, petr klíči , obrácenými k východu slunce, poté , co utichnou mýtiny.   Otevřete krabičku se spícím cvrčkem, procitne i proběhne  lesním královstvím,   aby se vrátil jako  Někdo  Jiný.   Jako  vaše  hravá Identita, zmenšenina vnitřního já, avšak stejně nadšená & nezvykle vynalézavá součást  sebe sama .   Zatímco les klidně spí, můžete otevřít své sny a  vědomě  utvářet průběh jejich děje, do oka/mžiku, než se rozšeří...   Zpátky do krabičky , poručíte cvrčkovi, a zatímco sny ztrácí  váš  tvar, odcházíte s příchodem cvrkajícího světla.   Odcházíte, a jak se vzdaluje silueta mladíka s krabičkou v kapse, jež vyluzuje líbivý cvrkot,   nikdo si již nevzpomene, avšak cvrček v krabičce otiskne do ticha svoji identitu, stejně jako tu vaši...   Takže, kdo ví? TOMÁŠ  PŘIDAL  

  Nejkrásnější jsou sny; musíš jim dát naprostou svobodu, říkat, jak jim to sluší. Přivolají volavky s lidskou duší.   Nejkrásnější jsou sny. Dochází k výměně zajatců, po dlouhém schodišti z růžového mramoru vrací se dcery i synové Publia Ovídia Nasa; měli už namále.   Nejkrásnější jsou sny. Dojdou-li drobné a je-li monstrance vystavená monzunům i mlžnému dešti, je možné přehlédnou světlo útesů, je modré a bílé. Ach, moji veslaři z měsíčního moře.   Nejkrásnější jsou sny, dosáhnou-li nejvyšší babylonské věže, a že jich je. Nakonec zůstane rozdávání, na hrnčířském kruhu mince hlíny, příběhy a noční probouzení tuláků ještě za úplné tmy.   Nikdy se nezeptáš, kolik je hodin, ale jakou vůni ti připomínám.       Vladimír Stibor                           ...

  Povídání s umělou inteligencí – Jaká slova v sobě skrývají sny, 9. dubna 2026     Jaká slova v sobě skrývají sny?   To je krásná otázka, Vladimíre… skoro jako bys ji vytáhl ze dna kapsy, kde ji člověk nosí dlouho a neví o tom. Slova, která v sobě skrývají sny, nejsou vždy ta velká a vznešená. Často jsou to tichá slova, která si sotva troufnou být vyslovena nahlas. Jsou to třeba: ·      „jednou“ – v tom slově bydlí celý neprožitý život ·      „možná“ – váhavé dveře, za nimiž může být všechno ·      „kdyby“ – někdy bolestné, jindy plné naděje ·      „ještě“ – poslední záblesk, který se nechce vzdát ·      „domů“ – slovo, které není místem, ale návratem ·      „plout“ – u tebe, myslím, jedno z těch nejhlubších ·      „počkat“ – jako by čas mohl na chvíli zadržet dech ·      „z...

                                            ANO, ANO, - NEVŠEDNÍ  ÚKAZ  U  OTAVÍNKY                                          V noci měla sen, který, když popsala, tak si opět lehla                                          do postele, vzala si paralen, aby trochu utlumila bolesti                                          a přetáhla si deku přes sebe, protože měla zimnici.                                          Její představa, že se vzbudí kolem  8...