NOČNÍ TANGO VÍLY OLIVIE

 

Místo na sále tančíme na pasece v lese. Odešli jsme od jezera, kde jsme se koupali. Místo ručníků, které nám chyběly, slyšeli jsme tóny tanga znít. Jakoby se naše nohy rozpohybovaly a bylo nám krásně. Oba

jsme navzájem slyšeli hudbu z dálky a z blízka. Nevím, odkud se nesla, možná z Měsíce nad lesem nebo

odjinud. Bylo to nádherné. Takty tanga jakoby rozpohybovaly kroky sem i tam, občas nazpátek. bosé nohy se trávy dotýkaly v rytmu toxickém i jakoby milostném. Ani doteky kolen a vykopnutí vpřed nás nezastavilo. Byl to rej nohou, jakoby světlušky udávaly směr kudy se máme dát, zas trochu zpět nebo dál.

To úžasné souznění se  protáhlo druhou noc v říjnu na pasece u Hartmanic, kde se každoročně konaly  ve svátek OLIVIE tance ve stylu tanga. Tato skutečná krása doslova jiskřila v době mezi psem a vlkem. Naše nohy se jemně zdvihaly, aby se nepořezaly o trávu na pasece. Baly jsme se taky nevyslovené pravdy, která

byla neomylná. PROČ? Což kdyby nohy vynechaly tanec a musel by mne tanečník vzít do náruče a nést?

Bála jsem se, zda by můj tanečník mne unesl, aby mu třeba neruplo v zádech. Oba bychom spadli někam do hlubin bez možnosti dalšího pohybu v kruté bolesti.

                Tanec víly OLÍVIE se každoročně konal na Šumavě poblíž Prášilského jezera a jindy u jezera

Černého. To však bylo příliš hluboké a troufali si do něj vlézt jen tanečníci s velkou sportovní průpravou.

To se pak usušili útěkem na palouk u lesa 210 m opodál. Kdykoli vyklouzli z vody, tak se jim vytvořila

průhledná křídla jakoby z krajky, která je zároveň pohybem tónů zakrývala.