OTAVÍNKA

Ty malý ptáčku vyklubaný na světlo  který se tluče v kleci světa  Rosteš  a klec se zmenšuje  Mříže ti letí vstříc  železné a zlaté  pocukrované potřené medem  a do očí ti vhání ventilátor  pyl kočičího zlata a z nebe poprchává cukerín  Náměstí sálá  v pokladně fosforeskují mince  na stožárech srší Eliášův oheň  Sestry Berouskovy  podepřeny pouze pyjem reflektoru  jdou od školy ke spořitelně  ale deset metrů n a d zemí  jdou suchou nohou po hladině prázdna  Jejich maminka se spustí - kladku v zubech -  z věže  cestou pohrdavě hledí do okenzubní ordinace sbíhají se jí sliny ale polkne teprve na zemi zatímco my máme hrdla vyschlá strachem Hle tvé tři první ženy a hned nedosažitelné Moře babička nikdy neviděla moře  a přece mi jednoho dne řekla: Robinsone  a škrtla zápalkou  Ani maminka nikdy neviděla moře  a přece se jí lísalo k nohám  když mi při horečce četla Ostrov po...