STOPY
Nejsou tu žádné stopy, jen zdi, sníh co se nevzepřel a atrium. Nejsou a nikdy snad ani nebyly, ze žulové náplavky sledovaly tančící jeptišky pak se rozdaly. A kdyby stopy snad změnily mimikry, košilku na prsou potaženou vlčí kůží, možná by mohly vyprávět. A propadaly by se dlouho tvým údolím, jež jsem stokrát obešel s rozkoší by klesaly hlouběji. Do půlnoci bych je nenašel. Vladimír STIBOR 5. října 2025