STOPY

 Nejsou tu žádné stopy,

jen zdi,

sníh

co se nevzepřel a atrium.

Nejsou a nikdy snad ani nebyly,

ze žulové náplavky

sledovaly tančící jeptišky

pak se rozdaly.

A kdyby stopy snad 

změnily mimikry,

košilku na prsou potaženou vlčí kůží,

možná by mohly vyprávět.

A propadaly by se dlouho

tvým údolím,

jež jsem stokrát obešel

s rozkoší by klesaly hlouběji.

Do půlnoci bych je nenašel.

Vladimír STIBOR                                                            5. října 2025