Už týden jsem postrádala léky, za které jsem zaplatila nemalý¨¨ peníz. Asi jsem si je dobře uklidila, jenže jsem je nemohla vůbec najít. Já prohledala podrobně všechny šuplíčky, taštičky a vůbec jsem si nevybavovala, kde by mohly být. A přitom nešlo o malé balení, přímo veliké, ale nebylo. Čím více jsem je hledala, tím ve větším stressu jsem byla. Koneckonců byl by asi každý, protože, to co v září stálo 450 Kč, už nyní stojí 830 a to je dost peněz. Po 13. hodině mi přišla SMS, že pečovatelka na úklid přijde po 14. hodině. Měla jsem radost, že mi trochu pomůže, protože když se nemůžete pohybovat, tak je každá ruka dobrá. A najednou mne doslova cosi osvítilo, že možná, když poodjedu s chodítkem, tak se hledané objeví. A OPRAVDU! Papírová taštička s logem lékárny se najednou ukázala v plné kráse a domácí skřítek mého bytu číslo 13 už na mě mával s krabičkou léku s názvem DETRALEX
