OTAVÍNKA

  Poslední, co nám zůstává, není naděje ani velkokvěté divizny, Najednou se kalvárie prohne v pase a je po všem. Poslední, co nám zůstává, je důstojnost. Přestavuji si takto: Dojdu k mostu, na jedné straně číhají dravci, na druhé levituje ticho, vybírá si mezi anděly. Důstojnost musí mít s nimi něco společného, ale co probůh? Tkaničky do bot. Vladimír Stibor                                                                                                                    8. ledna 2026