OTAVÍNKA

  Dnešní čas o poledni byl velmi krutý. Nevím, zda ta bolest byla tak hrozná díky počasí, anebo kvůli  něčemu jinému. Nechtěla jsem hlasitě řvát a tak jsem si jen prokousla jazyk. Krve jako při porážce. Naštěstí krvácení zastavil kysličník, ale ještě téměř hodinu jsem plivala krev.  A to jsem v sobě měla téměř všechny možné medikamenty proti bolesti. Jediným světlým okamžikem byla skutečnost, že se  rána zmenšuje. A to jen díky tomu, že se to náležitě čistí a škrabe, aby hnis byl pryč.

 Dne 26. srpna 2025 jsem měla kontrolu otevřených ran v nemocnici.  Samou bolestí jsem nevěděla, zda se tam nemám omluvit, protože  pajdat přes schody, když nejezdí výtah je nadlidský úkon. Byla jsem   z toho tak vedle, že jsem opomenula vzít s sebou taštičku s mastičkami. Andělská sestřička Janinka, ale k 1.9.2025 odchází mimo FNOL a tak jsem se s ní byla rozloučit a načerpat spoustu rad a mouder, jak na to. Celou řadu věcí, o kterých jsem se domnívala, jak jsou účelné, jsem se dozvěděla, že nemám dělat. Např. ředit desinfekční  roztok vodou. Co radí jeden, pro druhého je špatné. Taky jsem se dozvěděla, že některé roztoky a obvazy nemusím kupovat a mohu je dostat od praktického lékaře předepsané. Je zajímavé, že bratr z agentury, to nevěděl. A takových věcí je víc. Nakulhala jsem dneska o jedné francouzské holi celkem 500 m.