VZPOMÍNKY & VZPOMNĚNKY

 

V malbě slova

vkládám do ticha úžas,

dotýkaje se dlaněmi a pocity

vlastních vzpomínek.

Myšlenek, komponujících lásku

hudbou vlastního dechu,

rytmem splynutí dvou těl,

v jedinečném darování vzpomněnek.

Vzpomněnky hřejí jako dvě omámené srdce,

setkávají se na společných vlnách

& vždy tvoří krásu ve spojeních,

která nelze zákonitě oddělit.

Když matka dala život svému dítěti,

nelze přemýšlet o zlu,

ale o spontánním mateřství,

jehož vrcholem je ochranná láska.

Ve vzpomínkách se často ohlížíme,

porovnáváme čas, utíkající vstříc našemu osudu,

ovšem vzpomněnky nás vrátí do přítomného okamžiku,

že jsme tady & teď, a smíření se s onou časovou konstantou,

která pomine rychleji, než cokoliv jiného,

je jediná autentičnost, vetkaná do našich pamětí

palčivou jehlou pravdy,

v uvědomění vzdáleno/blízké nekonečnosti...  

TOMÁŠ  PŘIDAL