Otavínka

Dnešní ráno po osmé hodině jsem šla nakupovat do Hrušky. Šlo se mi lehce a jakobych se vznášela. Zprvu jsem se domnívala, že energii jsem získala cestou a třídenním pobytem v Písku, ale včera jsem si uvědomila, že se tak děje z jiného důvodu. Užívám tabletky Omega 3, Omega + Vitamin D3. Taky chodím bez hole a vždy se podívám, kde je nějaká opora, zeď, strom a pod., abych v případě pádu se měla čeho zadržet. Celkem jsem ušla 1 600 m.

Třicátý červnový den je zasvěcen jménu ŠÁRKA. Přáníčko posílám do Krkonoš a na Valašsko.

Posezení na svátek svatého Petra se konalo už den předem, protože dneska má rodinka oslavence celodenní hudební program na olomoucké Pevnůstce, kde se koná hudební festival. Snímeček se nepovedl, protože jsem snímala proti sluníčku, ale všem nám bylo příjemně.

29. červen je znám jako svátek Petra a Pavla. Znám jich třináct a to adresně: Mgr. Anderle MUDr. Bystřický Ing. arch. Engliš Ing. Janík Mgr. Kukal Pavel Kunštátský Linduška Musílek Novotný Ing. Šafránek Ševčík Zahrádka MUDr.Závodný Oslavencům letošní poslední červnové soboty srdečně gratuluji a přeji jim zdraví, štěstí, hodně lásky a vše, co jim bude dělat radost! Více o původu jmen: http://otavinka.blog.cz/1306/petr-a-pavel-29-6

Krátce po osmé hodině jsem šla na " hlavničku", čili Masarykovu třídu, abych se zastavila v Květinářství pro růžové karafiáty, zašla do dobrůtek pro pitíčko a špaldové i ořechové řezy, pak zašla do lékárny Dr. Maxe pro objednané náplasti a tramvají nízkopodlažní odjela na naše předměstí. Cestou jsem si připomenula, že musím zajít k Bivojovi pro mašle a obaly. Celou cestu jsem podnikla v počtu 2 500 metrů.   Z blízkých škol se doslova valily davy žáků a studentů. Všichni drželi v ruce vysvědčení a nedočkavě tancovali před kavárnou U Elviska a divili se, že ještě není otevříno. Taky na nádraží bylo plno studentů, kteří se spolu s kufry přemísťovali na vlakové spoje. Všude vládl chaos a smích, protože začaly prázdniny. Odpoledne přišla návštěva. A tak se pilo kafíčko, jedl meloun, oříškové řezy a špaldové. Když naši odjeli, tak jsem si vzpomenula, že jsem je mohla poprosit o svezení, protože ještě jsem po 17 hodině musela odjet tramvají do lékárny Dr. Maxe pro tapy na bolest kol

Luboš ten má dneska svátek posílám malé přáníčko, aby dlouho vydrželo jeho pevné zdravíčko. Taky radost z vnoučat byla, děti se mu povedly VŠE NEJLEPŠÍ, HODNĚ ŠTĚSTÍ posílám ráno brzy brzičko!

Vzácná návštěva Vlasty a Jiřího Hrubých Manželé, kteří před několika dny svolali příbuzenstvo, aby vzpomenulo na zlatou svatbu, přišli také do mojí minigarsonky. Přinesli poslední dvě sbírky. a V obou knížkách mám věnování autora. VZPOMÍNKY JSOU TŘPYTKY ŽIVOTA V NICH ZAPLANE ZÁŘIVÝ PAPRSEK DÁVNÉHO ČASU PRO DNEŠNÍ DEN Jiří K. Hrubý (Ze sbírky Třpytky. Týn nad Vltavou. 2018. S.25)

Ve čtvrtek 27. června už před šestou hodinou ranní jsem se vydala na tramvaj, abych dojela do SPEA na odběry krve mezi prvními. A podařilo se. Byla jsem čtvrtá. Ještě jsem chviličku čekala na sestřičku Janu, která jako jediná dokáže z mých žil nežil dostat onu životodárnou tekutinu. Poté jsem odjela tramvají k nádraží, abych navštívila lékárnu u Maxe, kde otevírají v sedm hodin a pak se vydala do Domácích dobrůtek pro chléb Nopál, křupky a špaldový štrůdl. Spěchala jsem, protože kolem deváté jsem měla domluvenu pečovatelku a taky měla dopoledne přijít vzácná návštěva. Vše jsem stihla i přeskládala nábytek, aby bylo, kde sednout. Celkem jsem nachodila 3 000 m.

Dnešní den jsem byla už před osmou objednána k lékaři na Šibeníku 1. Zrestaurovaný areál ještě voní novotou a kolem chybí úprava chodníčku, ale je to tam příjemné. K nádraží jsem jela tramvají a pak přestoupila na naší tramvaj. Souhrně jsem ušla 1 600 m. Chtěla jsem si ko upit květiny do vázy, ale všude bylo ještě zavřeno. Na nádraží u lavičky jsem se střetla s milým pejskem, který se vytrhl páníčkovi a běžel za mnou a chtěl se mazlit. Dost mne to překvapilo, protože já se s pejsky nekamarádím nejen proto, že jsem na ně alergická, ale i se jich bojím.

Jaroslava Pechová ♥ 25. 6. ♥ POZVÁNÍ Vítám vás ve městě svých nejšťastnějších chvilek. Tudy jsem chodila celičká rozevlátá, když z jara v parku rozezněl první trylek, a ve mně v ten okamžik se vzbudil velký snílek. Byla to léta snad ještě víc než zlatá. Střídám své návraty a zase odcházení. Dětstvím se tu a tam procházím po paměti. Z té doby nezbyl už snad kámen na kameni. Znovu však potkávám tu stejné okouzlení a pokaždé dojde mi, jak roky rychle letí. ( Ze sbírky Rakovník tajuplný. Laguna 2017. S.7) MILÁ OSLAVENKYNĚ! K NAROZENINÁM PŘEJI ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ A VŠE NEJLEPŠÍ!

Na svátek Jana - tedy 24.6. 2019 jsme s Haničkou navštívily Šmeralovu vilu. Na nabídce kavárny je napsáno: " Dříve sem lidé chodili, když je něco trápilo, dnes si sem chodí odpočinout. " Nádherná vila MUDr.Josefa Šmerala (26.7.1898 - 8.1.1966) byla postavena v roce 1927 olomouckým stavitelem Rudolfem Drobníkem. Přes různé peripetie minulé doby byla vila odkoupena od původních majitelů v roce 2014 a vznikla zde kavárna a o rok později i penzion. Tato nádherná stavba sídlí na ulici Radíkova 31 na Svatém Kopečku. Šmeralova vila Salonek pro pány Kavárna s kachlovými kamny Dr. Hanička Pokorná Otavínka Protože jsem se chtěla sejít s Haničkou, s mojí úžasnou společnicí a řidičkou, která jela se mnou do Písku, zvolila jsem toto pro nás dosud neznámé místo. Jely jsme tam její Fordkou před 18. hodinou a po prohlídce přízemních prostor jsme se usadily uvnitř, protože venku bylo horko a lítal tam obtěžující hmyz. Ochutnaly jsme Ebel kávu, jablečný řez a limonádu. Vracely jsme se po 21. h

Nedělní ráno bylo slunečné a chladnější než jiné dny. Výborně se dýchalo, protože bylo po slejváku večerním i nočním a foukal silný vítr, který kaluže brzy vysušil. Byla jsem nakupovat v Hrušce a celkem jsem ušla 2 000 m. Pak jsem ještě šla zjišťovat, zda paní, která nebere telefony je naživu. Nikdo jí tři dny neviděl a tak obava byla na místě. Pak se přišlo na to, že mobil měla vybitý a u pevné linky bylo špatně odložené sluchátko. Dneska jsem měla rozvíceny svíčičky na památku dvou knihovnic Zdeniček, které odešly během dvou let na mráček. Před obchodem očekával velký hafan svého páníčka a opravdu dlouho.

Dne 23. června mají svátek ženy a dívky jménem Zdeňka i Zdenka. Česká spisovatelka a knihovnice ZDEŇKA ORTOVÁ měla 21. 6. narozky a dnes má svátek. Nakoukněte do jejích webů. BLAHOPŘEJI K SVÁTKU! http://www.ortova.tkweb.cz/

Narozena 23. června KRÁSNÝ DEN ALENKO! POSÍLÁM TI PŘÁNÍČKO PŘEJI ZDRAVÍ, HODNĚ LÁSKY TAKY ŠŤASTNÝ KROK AŤ SE DAŘÍ CELÝ ROK!

Technické služby města se zřejmě inspirovaly pranostikou dnešního dne " Na svatého Alojze poseč louku, neboj se!" Ač se psalo v místním tisku, že se bude kosit tráva jen dvakrát ročně, protože je to nákladné - vyrostlá tráva měla 70 cm, ale najednou se ukázal traktůrek se sekačkou, který trávu zkrátil. Nikomu se předtím ani nechtělo sedat na lavičky, které byly za vysokou trávou. Dnes je v kalendáři ALOIS a já znám básníka pana Marhoula, který má dnes svátek a tak mu posílám po vlnách počítače přáníčko. Milý oslavenče! K svátku přeji hodně zdraví, štěstí, lásky a trvalou přízeň Múz. Brzy ráno jsem navštívila interní ordinaci v domě SPEA, protože jsem někde uložila žádanky na vyšetření a musela jsem si vyzvednout náhradní. Pak jsem nakoupila zeleninu a ovoce a před půl osmou jsem byla zpět. Celkem jsem ušla 1 800 m.

"ČLOVĚK SE SRDCEM NA DLANI NIKOHO NEDRŽÍ V HRSTI." ZDEŇKA ORTOVÁ Narozena 21. 6. česká spisovatelka a knihovnice

Dne 20. června má svátek Květuše. Jedna spolužačka téhož jména má dnes svátek a zítra narozky. Tak jsem jí gratulovala mobilem. Dostala právě nový pro seniory, protože ten starý už měla patnáct let. Protože se ráno ochladilo, jelikož v noci pršelo, domluvily jsme se s Maru na kávičku u Elviska. Nebyla tam ani noha, jen velký průvan. Maruška D. Otavínka Kafíčko bylo dobré. Protože byla Maruška na svoje narozky v Luhačovicích, přijímala dary až dnes. Prý miluje netřesky, ale to jsem nevěděla a tak dostane tuto kytičku dodatečně. U nás na záhonech jsou lilie, ale ty Maru nesnáší kvůli velké vůni. Věnovala jsem jí mýdlo do prádelníku, svíčičku s vůní levandule a andílka z leknínu. Při cestě zpět jsem se zastavila v Domácích dobrůtkách a pak na nádraží, kde jsem potkala pana Pogodu, který šel k vlaku od Prahy, odkud měla přijet jeho dcera Sandra.Celkem jsem ušla 1 800 m.

ZLOMENÝ KŘÍŽ Proud Otavy vylil s Noemovou archou masu vod pod Křižíkovu elektrárnu, anděl spásy zavrávoral. Řeka v triolovém blues unáší čas, v závrati okamžiku mez bezrozměrného prostoru. Zlomený kříž s Kristem pod Kamenným mostem prošel pochybnostmi nepokořen. V přívalu povodně daroval sebe, aby vrátil víru rozštěpené době, morálně, mentálně - v míjeném čase momentálně. Dívám se na řeku, abych pochopil zrcadlení svistu ptačích křídel v pláči vody. Melodie zháší pochodeň zkázy, Jonathan Livingston Racek plachtí nad Pískem. BOHUMIL ŽDICHYNEC ( Z BB Srdce v mrakodrapu. Praha 2019. S.68.) ( Otava u Křižíkovy elektrárny)

Na dnešní dopoledne jsem byla domluvena na návštěvu u pana Ing.arch. Otto Bablera. Nedávno se vrátil z nemocnice a tak jsem jela. Měla jsem ohromnou nabídku, být odvezena až na místo jeho pečovatelkou. Pana architekta jsem už dlouho neviděla a tak jsem se těšila. Naposledy jsem v jejich domečku byla před 25 lety. Tedy v době, kdy vycházely Myšlenky do kapsy. Na místo jsem dojela po deváté hodině a na povídání jsem měla téměř čtyři hodiny. Pan Babler měl radost a já se dozvěděla plno nového. Asi bude třeba návštěvu zopakovat, protože je ještě plno nedořešených věcí a rozdělaných informací. Ing.arch. Otto Babler Narozen 20. června 1930 Pan Babler je zřejmě stále činný člověk, protože pořád telefonuje, píše si poznámky a kreslí panorama města Olomouce, která vidí z okna pokoje. Jinak pan Babler může chodit jen s pomocí chodítka. Provedl mne bytem i pracovnou jeho tatínka O.F. Bablera. Zjistila jsem, že na stěně visí bílá plaketa O.F. Bablera, kterou vytvořila akademická sochařka Jaroslava

VANE VÍTR STŘÍBRNÝ Písku, jihočeským Athénám Píši verše na vodu, světlo a dech jasných hvězd proplouvá krásou domoviny v replikátoru snu. Tady se rodilo mé mládí, nenapsané básně vracím od moře k pískovým sochám u Otavy v Písku. Po hladině řeky plují s vory pohyblivé stíny labutí v ozvěnách barevných korálků na niti času. V proměně hasnoucího jasu jez překypuje energií, spěchající do nirvány dvou vzpomínek - jedné pro daný okamžik, druhé pro celý život. BOHUMIL ŽDICHYNEC (Ze sbírky Srdce v mrakodrapu. Praha 2019. S.70)

Dnešní tropický den byl velmi náročný. Po obědě v největším horku jsem šla do Hrušky, abych nakoupila vše, co jsme si včera vypsaly z katalogu. Musela jsem si vzít vozík, abych dovezla i minerálky, které jsou hrozně těžké. Udělala jsem pro sousedku nákup za čtyři stovky. Když jsem přišla domů byla jsem mokrá jako myš a musela jsem se osprchovat a obléci jiné šaty a kolem 14 hodiny jsem pokračovala do lékárny SPEA, kde jsem měla odloženy léky. Pak jsem se prošla po kočičích hlavách až do knihkupectví KOSMAS a protože moje nohy hrozně bolely musela jsem dojet domů taxíkem. Celkem jsem ušla 3 500 m.

Dne 17. června 2019 byl hostem olomoucké redaktorky a moderátorky Blanky Prudilové z ČRO Olomouc Richard Pogoda , který ve svém jubilejním roce vyprávěl o tom, jak se od typografie dostal k muzice a k divadlu. Také o spolupráci a přátelství s Pavlem Dostálem a Mirkem Horníčkem. Ríša Pogoda, zvaný Olomoucký Šlitr vzpomínal taky na Karla Kryla a olomoucké umělce. DVOJKA v šedesátiminutovém bloku písniček od 22:30 - 23:30 hod. a jedinečného vyprávění a vzpomínek Ríši na tatínka Rudolfa, Haničku Maciuchovou, dvouhodinové nedělní koncerty v Šantovce, které se konají ob 14 dnů a jiné zajímavosti - přinesla opravdu pohodový večer, který si lze doplnit četbou knihy otce a dcery Pogodových v titulu Hoď se do pogody, která vyšla na jaře t.r.

" RADOST VSTUPUJE DO NAŠEHO ŽIVOTA, KDYŽ MÁME CO DĚLAT, CO MILOVAT A V CO DOUFAT." JOSEPH ADDISON Anglický politik a spisovatel ( 1.5.1672 - 17.6.1719 )

Den boje proti desertifikaci a suchu byl vyhlášen OSN v roce 1994 a uctívá se od roku 1995. DESERTIFIKACE je proces, kdy dochází k postupné přeměně krajiny na poušť.

Sovička z textilu od Lidky Náhlíkové z Uničova přišla i s knihou dne 14.6. Sovička od Petříků, kteří zavítali na Hanou za Hanou a přivezli sovičku ze slovenského skanzenu v sobotu 15.6. odpoledne.

Zbyněk BLECHA, vysokoškolský pedagog v Praze Zbyněk ŠIŠKA, vysokoškolský pedagog v Olomouci Vážení Zbyňkové! Neznám Vaše tužby, nevím, co k svátku Vám přát. Přeji proto ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ, LÁSKU, to jediné, co život může dát!