LAUŘINY KROKY
Brzy ráno na svátek dětí jsem si šla koupit kytičky do vázy,
aby u nás bylo veseleji. Kdybych byla fit, tak bych se chystala
na sešlost abiturientů v Písku. Už jsem tam nebyla tři roky
a moc se mi stýská. Ušla jsem celkem 1 500 m. Sluníčko
svítilo a bylo vedro. Ještě, že jsem šla v letních šatech
a zabandážovaných nohách v důchodkách. Naprosto neapartní
obutí, ale jediné možné.
Toho setkání je škoda. Když se scházíme, bývá nás čím dál méně.
OdpovědětVymazat[1]:Milá Růži, potřebovala bych soukromé letadlo. Z Prahy do Písku nejezdí nízkopodlažní vlak.
OdpovědětVymazatTo je škoda. Manžel má jet vlakem tento měsíc až do Košic, tak jsem zvědavá jak to zvládne. Chce ale aspoň ještě naposledy na to setkání jet, když bude v červenci na konci mít 80 let.
OdpovědětVymazatAle my jsme přece domluvené, že jedeme spolu mým autem... jen jsem nestihala to pŕipomínat, nemoc, maturity, rodinné problémy... ale já s Pískem počitám! Madam .. chystejte se !
OdpovědětVymazatHaničko, tak bych ti přála, aby ses už jednou do Písku dostala, ale v tom vedru bys mohla někde zkolabovat.
OdpovědětVymazat[4]:Milá Haničko!
OdpovědětVymazatAno nocleh mám potvrzen u Libušky. Už jsme si večer volaly.Zítra budu volat starostce královského města a podle dlouhodobé předpovědi by mělo být teplo.