OBÁLKA OD PANA ŠIKA
Neobávám se nesouhlasných hlasů, vše kolem nás je pod nadvládou času prameny slévají se do potoků a z měsíců jsou hned desítky roků. Prý mám už letos devadesát šest, je to jen číslo, které se dá s plést, zmizeli všichni, co mě provázeli, jeden po druhém náhle odcházeli. Je to už hrozně dlouhá řádka let, bylo by snadné rok, dva, zapomnět, vždyť paměť je tak málo spolehlivá, podle potřeby občas proměnlivá. Příjemné, milé, ale i zlé chvíle je asi možné popsat černobíle, jak co rok vzkvétal a zas vadl květ, jak před očima se nám měnil se svět. Popravdě žádná kniha nezachytí ty tucty strastí, slastí živobytí, které šly s námi stále bok po boku, provázely nás na každičkém kroku. Stačilo by snad smazat špatná léta a z opery je sličná opereta. Život by se tak jako kouzlem změnil, myslím, že bych to ale neocenil. Vždyť živobytí není potěšení, je to jen smysluplné ...