OBÁLKA OD PANA ŠIKA

 

Neobávám se nesouhlasných hlasů,

vše kolem nás je pod nadvládou času

prameny slévají se do potoků

a z měsíců jsou hned desítky roků.

 

Prý mám už letos devadesát šest,

je to jen číslo, které se dá splést,

zmizeli všichni, co mě provázeli,

jeden po druhém náhle odcházeli.

 

Je to už hrozně dlouhá řádka let,

bylo by snadné rok, dva, zapomnět,

vždyť paměť je tak málo spolehlivá,

podle potřeby občas proměnlivá.

 

Příjemné, milé, ale i zlé chvíle

je asi možné popsat černobíle,

jak co rok vzkvétal  a zas vadl květ,

jak před očima se nám měnil se svět.

 

Popravdě žádná kniha nezachytí

ty tucty strastí, slastí živobytí,

které šly s námi stále bok po boku,

provázely nás na každičkém kroku.

 

Stačilo by snad smazat špatná léta

a z opery je sličná opereta.

Život by se tak jako kouzlem změnil,

myslím, že bych to ale neocenil.

 

Vždyť živobytí není potěšení,

je to jen smysluplné dovršení

 pouti, která mně byla předurčená,

byť vede nenávratně do ztracena.

 

Dnes děkuji vám za upřímná přání

štěstí a zdraví, není běžně k mání,

i já vám přeji totéž na oplátku

jen ať ho není nikdy nedostatku.

 

Čeká mne možná ještě hrstka roků,

netroufám si říct, že spíše jen kroků,

vždyť sotva chodím, nejsem pohyblivý

a každý krok je pro mne bolestivý.

 

Dnes děkuji vám za upřímná přání

štěstí a zdraví, není běžně k mání,

i já vám přeji totéž na oplátku

jen ať ho není nikdy nedostatku.

 

 

Odesláno 4. 2. 2024 na gratulaci ze dne  HROMNIC