JÍZDA ZA ILJOU

 Na páteční dopoledne jsem byla pozvána k Iljovi Klementovi,

 abych si doplnila ještě nějaké informace o jazzu v Olomouci.

Protože taxi B&W nebylo dovolatelné, zavolala jsem LADY

 

TAXI, paní Alču. Adresa v Holici byla ošemetná. Nevím proč

se mi do poznámek vloudila adresa Radniční, když správná

byla Revoluční. R jako R, ale velikánský problém. Radniční

ulice se v Olomouci nevyskytuje, jen ve Šternberku nebo až

v Šumperku. Paní Alča mi pořád tvrdila, že to nikde nenašla

a taky obvolala několik kolegyń, ale nikdo nebyl úspěšný. 

Až jsem nakonec vyndala knižní záznamník, kde se objevila

ulice Revoluční.  Zdržení nějaké bylo a při nabitém pátečním

programu jízd - nepříjemné. Ale pak jsem si objednala paní A.

i na cestu zpět. Nejhorší je, že můj hostitel má více jak 95 let

a naslouchátko moc nefunguje, takže ač jsem mu volala, tak

nikdo telefon nezvedal, abych se dopátrala správné adresy.

Ale nakonec jsme se opravdu sešli. Spoluzakladatel

Tibet klubu pro jazzové tóny, mě ukazoval alba fotografií

ze svého života a já si po dvou hodinách prošla celý jeho

byt zaplněný až do stropu knihami, videokazetami, hudebními

časopisy, fotografiemi a celou řadou vzpomínek na cestování

po světě. Kromě záměny adresy byl dalším zádrhelem špatný

sluch na obou stranách. Odvážela jsem si domů jedno album,

z něhož si nechám přefotit nějaké fotky z let minulých, abych

měla leccos dokladované. Chodítko jsem musela nechat doma,

protože jsem nevěděla, zda bych s ním projela  bytem a opírala 

jsem se o hůl. Pro moje nožky velmi náročné. Ušla jsem sice jen

400 m, ale nejvíce jsem se těšila na lůžko vlastní.