Na Štěpána , tedy druhý svátek vánoční jsem byla pozvána k našim na oběd. Pořád jsem měla fůru času, ale pak jsem musela velice natáhnout krok, abych stihla autobus. Do cíle jede dvacet minut, ale u zastávky nikdo nečekal. Bylo to neobvyklé, šla jsem poprvé sama. Ale trefila jsem a fotila, kde se dalo. Cestou od zastávky je to kilometr. cihlový dům s adventním věncem Hned ze začátku jsem objevila cihlový dům, kde byla zajímavá vánoční výzdoba a pěkný adventní věnec. Taky jsem viděla jmelí na ovocném stromě u silnice a hvězdu u osvětlení v ulici. Až u hřiště jsem spatřila vnoučka jak jde naproti. Měla jsem radost, že jej vidím, protože jsem se domnívala, že mi poví jaké má přání, když začátkem roku bude mít narozeniny. My babičky máme někdy problém, co si vymyslet, aby se to líbilo a přišlo vhod. Když jsme přišli do domečku a vešla jsem do pokoje, tak byl prostřený stůl na oběd a v rohu stál sličný vánoční stromek s útulným ušákem, oblíbené to místečko paní domu, kde většinou nenechá ru