Začal jsem se s ní přátelit; nabídla výhodné podmínky, spravedlnost pro všechny, kalich hořkosti sebraný ze země, očištěný půlnočním sluncem, jež bývá mlčenlivé a děsivé, utřel jsem si ústa lemem tvé spodničky. Klečel jsem před tebou, olizoval krev ze tvých stehen, neboť byla znamením bodných ran a tisíce drobných jiných ran, nestačila´s se jim vyhnout, čelit výmluvou, podepsáním viny či naprostým útěkem. Byla to rozkoš, pouto zároveň. Vladimír Stibor 19. dubna 2025