OTAVÍNKA

                      Úterní anabáze za lékaři bude mnohonásobná. Obvodní, kardiologie, cévní                        a vyzvednutí  opiátových náplastí. Odpoledne ještě chirurgie a onkologie.                          Den jako vyšitý. Nejhorší je, že ty náplasti přestaly dovážet a tak jsem                        docela napnutá, co budu brát na utlumení bolestí.                       Samozřejmě se bojím, ale ne bolesti, ale spíše negativních diagnóz. Ale stejně                       nemám čeho. Existuje celá řada lidí, která se už těší až budu na mráčku, počínaje                     ...

 Dnes 3. září 2025 v 11:00  jsem se dozvěděla, že výtah je opraven.  Po 14 dnech, konečně. Všeho jsem nechala a honem spěchala,  protože nikdo neví, jak dlouho to bude jezdit. Měla jsem domluveno  vyzvednout kolem poledne pamětní listy v copy centru. Jenže pan  vedoucí nebyl přítomen a jeho maminka nic nenašla, a tak ho sháněla  mobilem. No, prý je v terénu a zatím to nemá. Tak snad zítra. Dost mne to naštvalo, protože zcela zbytečně jsem utrácela za taxík. Šla jsem pak na oběd do Sázavanu v Riegrově ulici a odtud pak jela k nádraží vyzvednout složenku, protože je to termínované do konce týdne. Pak jsem dojela domů v 15 hodin. Celkem jsem ušla 1200 m. Chvíli jsem si dala nohy hore a odpočívala a pak se vydala do sklepa. Tady jsem taky nechtěla na nic čekat, protože  je to celkem 50 schodů  z mého bytu. Už minulý týden jsem musela obtěžovat rodinné příslušníky,  aby přišli a přinesli. Zvládla jsem to sama a dovezla na chodítku těžké ...

  Stane-li se taková havárka v domě, kde bydlí senioři a převážně  imobilní, je to malér. Prý se čeká na nějaké součástky. Mohu se vám všem svěřit, že je to karambol. Přijet k domu s chodítkem a   taškami a ejhle nic nesvítí. Jak se dostat do prvního patra? Já sotva   lezu i s chodítkem, natož bez něj. A tak jsem volala v chodbě: " HALÓ, POMÓC!"  Ale nikdo, nikde. Až asi po 30 minutách přijel pán s kolem a říkal, že mě slyšel venku. Odnosil tašky i chodítko k mému bytu a pak šel pro přítelkyni, aby mi byla  nápomocná ještě k zábradlí.  Dnes v pátek 22.8. jsem doufala, že už bude výtah opraven, ale kdepak. Pak mi JPP řekla, že to bude trvat   ještě  dva týdny nejméně. Takže asi budu muset být doma a nikam nechodit. Jenže, dnes jsem musela, neb si musím dvakrát denně převazovat nohy a podle pokynů lékařky to má určitá kritéria i úskalí. Taky jsem se musela poradit s panem Jakubem z Agentury Domácí péče, protože slíbil, že něco nafasuj...

      Spíše bych dnes nazvala  26. březen jako DEN  BLBEC. V našem domě nejezdil výtah, což bylo pro ty, co špatně chodí složité. Byla jsem objednána do nemocnice na čištění otevřených ran a tudíž jsem se musela nějak dostat na dvorek k objednanému taxíku. Dvacet schodů jsem zvládala 45 minut. Chodítko jsem musela nechat doma a nebylo koho požádat o pomoc. Výtah nejezdil od 9 - 14 hodin. V Domě s pečovatelskou službou doslova horror. I v nemocnici bylo složité pohybovat se po dlouhých chodbách. Po 90 minutách ostré bolesti a ošetřování mě sestřička nabídla, že mne doprovodí do  černé lékárny, kde jsem měla vyzvednout objednané léky. Cestu do kopce i dolů jsem zvládala velmi těžce a asi by to bylo složité i s chodítkem, které by ujelo a já třeba s ním na zem. Nakonec sestřička mi nesla tašku a já musela být do ní zavěšena a stále jsem měla strach, abych se nezřítila. V Lékárně nenašly onu zdravotní pomůcku tzv. mokré krytí, možná se to někomu hodilo. Bude s...

 Začalo to úpornými bolestmi nohou a vystřelováním z bederní páteře do paty. Bolesti se stupňovaly a já    přestala chodit. Nemohla jsem do obchodu a ani nikam jinam. Čili 17., 18., 19., 20. a 21. září jsem pobývala na dvorním prostoru na lavičce. Dne 17. září jsem měla objednaného brigádníka, aby pomohl krabice s CD,   sovami a štosovacími krabicemi přemístil na polici u stropu a s různými dokumenty a kresbami na knihovní regály. Už jsem to nechtěla rušit. Po obědě jsem se zase sama  snažila rozpohybovat s nadějí, že to bude lepší, ale opak byl pravdou. V pátek jsem se už nepostavila, nohy jakoby ochrnuly. Musela jsem polehávat skoro celý následující den. V sobotu večer jsem se dozvěděla, že sousedka, která koncem srpna zemřela, zanechala v počítači jakýsi seznam kreseb svého manžela, které jsem si měla vypůjčit před více jak dvěma lety, v den, kdy byla neděle a já byla mimo dům (jak jsem následně zjistila podle svého deníku). A ani nevím oč jde podle...