OTAVÍNKA

 To, co jsem tušila už několik desetiletí, jsem se dnes dozvěděla  jednou větou. Pro lékaře, který se seznámí s mojí anamnézou  jsem postrachem. Proč? Jsem alergická na léky i jídlo, vše se  špatně hojí a těch nemocí mám moc. Jenomže, jak s tím naložit?    Řada chorob je s vámi od narození, celou řadu neduhů získáte  geneticky. Jedna lékařka mi před lety řekla, ať už nechodím, že  má dovolenou, ale přitom se už kvůli alergii nechtěla se mnou zabývat.  Veškeré její snahy pomoci vyšly nazmar a tak odpálkovala tu hroznou ženskou, které se to nehojí. " Nevím, co s vámi, zase to mělo opačný účinek! Možná bude lepší, když půjdete jinam!" Když vám podobně několik lékařů řekne, že jsem hrozný pacient a ještě k tomu nemáte žíly na odběry, tak je to alarmující. Proč by si měli někteří lékaři komplikovat život a bádat, jak to řešit, vždyť je lepší paní odbýt a poslat jí pryč. A když se pak najdou jedinci, kteří zachrání vaši nohu od amputace a byli dva...