OTAVÍNKA

  Místo na sále tančíme na pasece v lese. Odešli jsme od jezera, kde jsme se koupali. Místo ručníků, které nám chyběly, slyšeli jsme tóny tanga znít. Jakoby se naše nohy rozpohybovaly a bylo nám krásně. Oba jsme navzájem slyšeli hudbu z dálky a z blízka. Nevím, odkud se nesla, možná z Měsíce nad lesem nebo odjinud. Bylo to nádherné. Takty tanga jakoby rozpohybovaly kroky sem i tam, občas nazpátek. bosé nohy se trávy dotýkaly v rytmu toxickém i jakoby milostném. Ani doteky kolen a vykopnutí vpřed nás nezastavilo. Byl to rej nohou, jakoby světlušky udávaly směr kudy se máme dát, zas trochu zpět nebo dál. To úžasné souznění se  protáhlo druhou noc v říjnu na pasece u Hartmanic, kde se každoročně konaly  ve svátek OLIVIE tance ve stylu tanga. Tato skutečná krása doslova jiskřila v době mezi psem a vlkem. Naše nohy se jemně zdvihaly, aby se nepořezaly o trávu na pasece. Baly jsme se taky nevyslovené pravdy, která byla neomylná. PROČ? Což kdyby nohy vynechaly tanec a musel by m...