OTAVÍNKA

 

  Zamkněte lesy, petr klíči , obrácenými k východu slunce, poté , co utichnou mýtiny.   Otevřete krabičku se spícím cvrčkem, procitne i proběhne  lesním královstvím,   aby se vrátil jako  Někdo  Jiný.   Jako  vaše  hravá Identita, zmenšenina vnitřního já, avšak stejně nadšená & nezvykle vynalézavá součást  sebe sama .   Zatímco les klidně spí, můžete otevřít své sny a  vědomě  utvářet průběh jejich děje, do oka/mžiku, než se rozšeří...   Zpátky do krabičky , poručíte cvrčkovi, a zatímco sny ztrácí  váš  tvar, odcházíte s příchodem cvrkajícího světla.   Odcházíte, a jak se vzdaluje silueta mladíka s krabičkou v kapse, jež vyluzuje líbivý cvrkot,   nikdo si již nevzpomene, avšak cvrček v krabičce otiskne do ticha svoji identitu, stejně jako tu vaši...   Takže, kdo ví? TOMÁŠ  PŘIDAL  

  Já vím, za chvíli natáhnu brka. Ale do poslední chvíle budu vzdorovat. Jsi má lvice běžící přes hřeben, jsi v remízcích poslední trnka, na jazyku zesládneš. Místo a čas změní hvězda dopadu, myslím tu, co má v sevřené dlani vůni vanilky, několik jizev snubního prstenu. V hledišti pohasnou světla, zmizí i nápis Národ sobě. Objeví se sníh; bílým jelenům otevře celý les. Vladimír Stibor                                                                                                    3. února 2026

                                                                                      Touto lesní cestou                                                                                        do dětství se dá vrátit                                                                                         nikdo nečeká.         ...

                                                       MEZINÁRODNÍ  DEN  POEZIE                                                                                   21. 3.                                 ...