OTAVÍNKA

  Poslední dobou, kdy nemohu v noci spát, kvůli bolesti, dostavuje se spánek  většinou po obědě, kdy se na chvíli doslova ztratím. Když se dívám na televizi,  tak najednou zjistím, že je tam jiný příběh a vystupují jiné postavy. Dnešní  odpoledne po 15. hodině jsem taky usnula a dostala jsem se do pohádky. Přiletěl  motýl s modrozelenými křídly, sedl si na moji ruku a v ten moment jsem se  doslova ztratila.   Motýl se zvětšil a já mu seděla na hřbetě a on letěl někam pryč, kde byly stromy  a najednou před námi byl ohromný zámek. Nikdy jsem v něm nebyla, ale znám ho z pohlednic.    Okno v prvním poschodí bylo otevřené, a tak motýl se mnou proletěl dovnitř,  kde byla veliká komnata s krbem. Hořel v něm oheň a před ním byla nádherná bílá kožešina. Na tu mě vyklopil, složil křídla a usedl na velkou rostlinu s červeným květem, stojící v rohu místnosti. Vedle kožešiny byl malý stoleček a...

  Dnes v noci asi kolem třetí hodiny jsem se probudila na pasece, která byla ozářena hvězdami, měsícem a pofukoval silný vítr, který rozpohyboval   oranžové a žluté listy. Uprostřed hromady listí seděly dvě veverky, které si doslova hrály, louskaly ořechy   a vypadaly náramně vesele. Z dálky byla slyšet pohodová melodie jakési písničky, kterou si pobrukoval mladý muž, který se vynořil zčista jasna na pasece. Měl zelenou mikinu s fialovým nápisem WAKEFUL POET IN WOOD. Kdyby měl na sobě něco jiného, nebyl by do těchto míst vpuštěn. Sem měli přístup jen lidi milující poezii a přírodu. Já takovou mikinu neměla a tak jsem se musela schovávat, ale poblíž veverek jsem se dostala díky své předvídavosti, že jsem jim donesla sáček lískových ořechů.   

  V noci jsem se probudila a něco mě lákalo vyjít do zahrady. Byla jasná obloha, ale velmi chladno. Tma tmoucí, avšak vůně kolem dokola. Najednou se mi pod nohami ukázala klikatá cestička, po které jsem se pustila. Každý krok jakoby se rozzářil a rozkvetl. Hůl jsem neměla, protože touha jít do zahrady byla natolik silná, že mě to ani nenapadlo. Doslova jsem se vznášela a nohy nebolely. Najednou jsem kolem sebe uviděla rozkvetlé růže, narcisky, tulipány, frézie muškáty, bramboříky, orchideje a též jiné kytičky, které ani neznám jménem.     Všechny ale byly zbarveny do růžova nebo barvy nachové i malinové. Zřejmě jsem tak kráčela celou noc, protože se začalo rozednívat, když jsem došla na konec. Tam už byl souvislý záhon, ale cestička už tam nebyla. Nechtěla jsem šlapat po kytičkách, protože by je to asi bolelo. A tak jsem se zastavila a ohlédla zpět. Za mnou i přede mnou žádná cestička nebyla. Jen já stála mezi kytičkami. Docela jsem se vylek...