O svatém týdnu se mi už zdál druhý pozoruhodný sen. Včera o mamince, která nechtěla, abych chodila s první láskou a tak podmiňovala své uzdravení a pobyt v nemocnici rozchodem s Petrem. Ve skutečnosti jsem se s milovaným chlapcem rozešla a snad o to víc jsem už nechtěla doma a na jihu zůstat, abych se s ním nepotkávala. Dneska po půlnoci jsem se s Petrem sešla. On byl ve věku čtyřiadvaceti let, ale já v současném. Už je prý taky několik let na mráčku. Jenže přijel na své motorce jako vždy (testoval tyto jawy ve Strakonicích), zazvonil a přišel s prosbou, zda bych si ho nevzala. Dosud se prý ještě nesmířil s tím, že by se s ním holka sama rozešla, protože vždycky to dělal on. Přišel i se svou paní, která mne taky prosila, abych si jejího manžela vzala, aby mohl klidně chodit po nebi a nestrádat. Oba chtěli, aby svatba byla 29.3. v den úmrtí mojí maminky. Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat.