OTAVÍNKA

    Prvního března roku dvacet čtyři, myšlenky moje k jubileu míří, devadesát pět let by Majka měla, pokud by ovšem dříve neumřela.  Před čtyřmi roky vzpomenul jsem na ni, tradičně složil veršované přání, pak jsem je četl tiše, polohlasně, kdožví, snad duše poslouchají básně. Myšlenky, které tenkrát prošly hlavou, tak jako kačky po Moravě plavou, neztratily se kupodivu v čase a nejsou pro mne stále ještě pasé. Ani dnes ještě nestydím se za ně, dokonce, tuším, nejsou zakázané. Nedělní večer, pomalu se šeří, hladinu ticha nikdo nerozčeří. Sedím pokojně u sklenice vína, při něm se asi nejlépe vzpomíná, Majka mívala radši slivovičku a k tomu ještě ode mne básničku. Tato je ovšem napsaná post mortem a nepředám ji s obvyklým komfortem, je to už jenom pro mé potěšení a nečeká mne potom políbení. Kdo koho přečká jsme se sázívali, délku života lehkovážně brali. Pro Majku hrálo že muži chátrají, obvykl...

 Majka Šiková   Před 95 lety – dne 1. března 1929 se v Ješově   narodila Marie ŠIKOVÁ, rozená Doleželová, knihovnice, kulturní pracovnice, vedoucí prodejny knih a hudebnin. Narodila se jako nejmladší a brzy jí zemřel tatínek, maminka se po druhé  vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy. Zemřela při   předčasném porodu   a otčím,  aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby a   holčičku Marušku dal do Útulku pro  sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci kyčle a nohu kratší, tak nemohla  skoro chodit. Z prostředkovali jí zadarmo léčení v brněnské nemocnici sv. Anny, kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením této nemoci. Holčička byla  po dobu léčení chovankou kláštera vincentek. Za rok se naučila chodit, ač trochu  kulhala. V klášteře byla do deseti let a pak šla jako doprovod jedné chovanky v létě k sedlákovi do Chvalnova u Kroměříže. Na statku si veselou h...