OTAVÍNKA

   Věřím na příběhy, na jejich hostování, na jejich skály a konec konců také protěže. Proti slunci stály v jedné řadě a každý desátý či poslední musel najít důvod k modlitbě.   Věřím na příběhy, na světla modrá a odstíny krve; rozlévají se dodnes po dlažbě, vsakují se do křížů, neboť drží jako nejlepší lidské pojidlo.   Věřím na příběhy, na jejich cestu do lesů nočních dravců; žijí tam pospolu, ze staletých cedrů stavějí celé lodě. Pak hledají odvážlivce s tvářemi z ebenu; musí najít v sobě moře, písek a sépiovou pláž. Ach ano, rovněž úlomek jitřní hvězdy. Hrozí nebezpečí, že se boty rozpadnou.   Vladimír Stibor                                                   V...